Základna.net

Čtyři hodiny ráno, tma, ticho, naprostý klid. Absolutní pohoda a surfařská volnost v práci. Najednou se však za dveřmi hotelu objeví klátící se postava, jdu odemknout dveře, pustím značně znaveného hosta do hotelu, zamknu a jdu si zase v klidu dělat svůj byznys ke kompu, když se ke mně postava nakloní a začne něco žblechtat. Moc jsem mu nerozuměl, protože artikuloval jako Gudas, když slavil první gól svýho bráchy (kdo nezná nepochopí – každopádně dobře brácha), ale jádro jeho dotazu spočívalo v tom, zda-li bych mu prodal nějaký jídlo, na což jsem mu odvětil, že mu můžu udělat akorát tak sendviče, který vypadjí takhle (teda bez toho juicu, mlíka a dortu).

Moje normální lehká hotelová večeře

Celej šťastnej ze sebe po chvilce vypravil, že by chtěl se sýrem a rajčetem a k tomu flaštičku Coca-Coly a ať mu to donesu na pokoj. Dal mi deset liber a odpotácel se. Mezi tím přišel Peter a ptal se, co se děje, tak jsem mu řekl, že boreček chce sendvič a colu, tak že půjdu udělat ten sendvič a on ať zatím donese colu, vypíše účet a rozmění prachy a já mu to pak hodím. Odešel jsem do kuchyně a udělal dva sendviče, samozřejmě jeden taky pro sebe, abych neumřel hladem a vrátil se na recepci, kde už měl Peter připravený prachy, účet a colu.

Vzal jsem účet a všiml jsem si, že Peter nezapočítal donášku do pokoje, což činí 3 libry, tak jsem se ho zeptal proč a on mi řekl, že zapomněl, ale že to je jedno, že pro jednou se svět nezboří, takže na účtu byla výsledná částka něco přes čtyři libry. Vzal jsem teda papírovou pětilibrovku a nějaký drobný, co tam ležely, sendvič a colu a vypravil se za týpkem do pokoje.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem došel před pokoj a borec tam spal na schodech s telefonem v ruce. Lehce jsem s ním zatřásl, až se probudil a řekl jsem mu, že mu nesu jeho obejdnávku, položil jsem talíř se sendvičem a kolu vedle něho na schody, vytáhl jsem z kapsy peníze na vrácení a podával mu je, nejdřív jsem mu nasypal ty drobasy a pak jsem mu podával tu pětilibrovku, když on mi řekl, že si to mám nechat jako dýško!

V záchvěvu nějakého vyššího cíle mravnostního jsem se mu chvíli snažil vysvětlit, že to jako nejde, ale pak jsem rezignoval, protože si nedal říct a prachy strčil zpátky do kapsy. Tak jsem si trošku vydělal. :-) Tomu teda říkám pěkný dýško, přes 100 %, to je docela nášup. :-) Popřál jsem mu dobrou chuť a odešel jsem se dodívat na Honzíka Krausovýho a jeho Uvolněte se, prosím!

Ráno jsem šel, zkontrolovat jednotlivé bloky a patra hotelu, jestli je vše v pořádku a když jsem došel k pokoji onoho štědrého muže, nestačil jsem se divit. Borec zřejmě neměl až takovej hlad, jak jsem si myslel, protože ten sendvič a cola tam stály přesně tak, jak jsem to tam položil. Jediný, co tam chybělo byl ten borec (lehčí o deset liber), kterej se asi nějakým zázrakem dostal do pokoje a vytuhl. Smějíce se jsem popadl podnos s talířem, colu a šel to odnést do kuchyně a jelikož jsem byl lehce hladový a snídaně byla daleko, vzal jsem si z ledničky tvarohovej dort ozdobenej čerstvejma jahodama. mňam a mlask.