Základna.net

Naštěstí brufeny jakž takž zabraly a tak po chutném obědě jsme s Martinou a Lukášem vyrazili na vlakáč, odkut nám jel vlak do Portsmouthu. No na nádru byla docela komedie, protože jsem byl pořád hustě otupelej a ubýtek mozkových buněk byl citelný a tak se s pánem domluvit na lístky do Portsmouthu zabralo trošku času, ale nakonec se to podařilo a dokonce jsme dostali nějakou slevu typu – zaplať dva lístky a třetí máš zdarma, tak to byla pohodka. Sedli jsme do vlaku a už se nemohli dočkat, až tu chloubu Portsmouthu uvidíme.

Pýcha Portsmouthu – Spinnaker Tower – výška 170 m.

Cesta ubíhala rychle, možná to bylo díky tomu, že posezení ve vlaku je trošku pohodlnější než u nás nebo možná díky dobrý společnosti, ale na tom až tak nežáleží. Zhruba po půl hodině jsme dorazili do Southamptonu, kde jsme přestoupili a pak za další hodinku jsme konečně dorazili celý nažhavení do Portsmouthu. Vylezli jsme z nádraží, optali se na cestu a jali se jít hledat onu krasavici, naštěstí netrvalo dlouho a viděli jsme špičku této Portsmouthské pýchy.

Neváhali jsme ani minutku a tuto věžičku, jež se nachází na břehu starého portsmouthského přístavu a její špička sahá do výšky 170 metrů, jsme navštívili. Výtahem jsme se nechali vyvézt za třicet vteřin do výšky 100 metrů nad zem a vstoupili do první obří místnosti s naprosto luxusním výhledem na město, staré doky, přístav, moře a přilehlé ostrůvky.

Lodičky v přístavu

Moře a ostrůvky

Navíc v tomto patře se nachází cca 4,5×1,5 metrů skleněná podlaha, což je docela hukot procházet se ve 100 metrech nad zemí po skle. Vím, že jsem osobně neměl moc dobrej pocit, když jsem šel poprvé po skleněným vstupu do budovy Q, jež se nachází v areálu mé milované univerzity. :-)

Trošku mě to v těch 100 metrech vyděsilo

A takhle ta prosklená podlaha vypadá zespod

Když už jsme se v patře dostatečně nabažili, šli jsme okouknout ještě další dvě patra, která se nacházela ve výšce 105, respektive 110 metrů nad zemí, potažmo nad mořem, protože se to o moc nelišilo. :-) Nicméně žádný překvapivý nový obzor se nám neodhalil a tak jsme opět sešli do prvního patra, kde jsme zastihli západ slunce, chvilku jsme se jím pokochali, počkali na výtah a sjeli na pevnou zem.

Sunset nad obzorem

Návštěva této věže stála opravdu zato, výhled famózní a navíc jsme měli štěstí, protože ji navštívili odpoledne, resp. v podvečer, tak jsme ji viděli i za tmy, kdy tato věž je krásně nasvícena a vypadá mnohem líp než ve dne, prostě něco podobnýho jako ta železná bestie ve Francii. :-)

Noční pohled na Spinnaker Tower

Romantika musí být

Jelikož ještě nebylo tak pozdě, abychom jeli domů, rozhodli jsme se prozkoumat trošku Portsmouth. Jak jsme se tak proplétali uličkama tohoto docela hezkýho města narazili jsme náhodou na další hezkou stavbu a tou byla Portsmouthská katedrála.

Katedrála – další chlouba Portsmouthu

Poté jsme se čistou náhodou nějakým zázrakem dostali na nějakou rušnou (hlavní) pěší zónu v Portsmouth (něco jako Čára v Brně), kde byla naprostá zácpa lidí s děckama, tak jsme se tak tím davem proplétali, až jsme zřeli důvod, proč tomu tak bylo. Zrovna v tento podvečer totiž probíhalo rozsvěcení vánočních světel (něco jako rozsvěcení vánočního stromu na Svoboďáku). A tak jsme viděli Santa Clause, Father Christmasa, Dědu Mráze nebo jak se tomu paznechtovi, kterej našem malýmu Ježíškovi nesahá ani po kotníky, nadavá. A naše načasování bylo dokonalý, jelikož cca 5 minut po našem příchodu nastal ten moment, kdy došlo na Countdown a rozvítila se vánoční světla. Šklebáci řvaly jak postřelený, vzrušení jim plálo s očí, no prostě byly happy. Ale oproti rozsvěcení stromu byla tohle docela žabařina a kdyby opravdu viděly rozsvěcení stromu, tak by si ucvrkly.

Double decker aneb sobi už jsou pasé

Jakmile jsme se vrátili domů, zjistili jsme, že pokračuje Nadege-leaving party a obývák byl už docela plnej lidí. Lukáš s Martinou chvilku poseděli a pak šli spát, protože ráno v 5:25 nám jel autobus do Londýna. Já poseděl chvilku déle, dal jsem si trošku vodky, aby Nadege nebrečela, že jsem se s ní ani nerozloučil a v době, kdy všichni odcházeli do klubu, jsem ulehl, abych se trošku prospal.

A že to u nás v partyhousu vypadá podobně jako na kolejní buňce D311