Základna.net

Středa 21. listopadu roku páně 2007. Den D, kdy dorazila první a velmi milá návštěva z luhů a hájů českých a moravských. Den a především večer, kterej stojí za zmínku. Ale pěkně po pořádku.

Odpoledne cca kolem 15:00 ZULU, dorazil na autobusové nádraží poblíž ASDY autobus s nápisem AIRPORT SHUTTLE, na jehož palubě se přepravoval z letiště Lukáš s Martinou, první návštěva z ČR. Po ubyvování v domečku, kde přebývám a seznámení se se spolubydlícíma, jsme se vydali prozkoumat město. O túře městem a o tom, co se přihodilo a kdo měl jaký lehce zmatený hlášky bude pojednáno jinde a jindy, ale jen pro utvoření obrazu nutno dodat, že jsme vychytali naprosto dokonalý anglický počasí, tzn. že jsme promokli až na kost a proto jsme velmi uvítali zahřívací agregát, jenž byl reprezentován kapkou ohnivé vody, jíž Martina s Lukášem dovezli téměř tři litry.

A jelikož v sobotu ráno nás měla navždy opustit francouzská slečna Nadege, nelenili jsme a udělali jsme takovou předleaving party, na níž se konzumovala téměř zcela výhradně vynikající homemade slivovička.

Nutno dodat, že Francouzi, kteří ji pili poprvé, měli lehké problémy to rozdejchat, viz. Frederic po pár panácich ohnivé vody.

Podivná kombinace, zajídání slivovice banánem, ale Fred byl vždycky lehce zvláštní

Když se nálada a správné naladění vyšplhalo na maximum, došlo k zásadnímu rozhodnutí, kterým bylo navštívení nějakého klubu či tak něčeho podobnýho. Jelikož však se nikomu nechtělo překřikovat hudbu, vyhrál můj nápad, že půjdeme ke mně do hotelu do baru na pár škopků a panáku a pak se uvidí.

Slovo dalo slovo a vyrazili jsme. To jsme však ještě netušili, že ten den bude u nás v hotelu probíhat narozeninová oslava 21. letýho týpka, jíž se zúčastnilo spousta jeho kamarádů a především, a to je podstatný pro mužský pokolení, hojně cca dvacetiletých dívčin. Nicméně jsme tomu nevěnovali pozornost a v poklidu jsme pařili v baru.

Avšak po několika desítkách minut jsem dostal neodvratnou chuť zkontrolovat maily a tak jsem zašel do kanclu za manažerem Dawidem a optal se ho, jestli si můžu na recepci na kompu checkou e-mailovou schránku. Dawid řekl, že no-prob a tak jsem se ocitl poprvé v neformálním oblečení v recepci.

Jak jsem si tam tak serfoval, přišel za mnou Dawid, jestli bych mu neudělal službičku a nešel se podívat do restaurace, jestli je tam všechno v pořádku a při tý přiležitosti nedonesl do tamějšího baru nějaký sklo na pivko. Neváhal jsem ani vteřinku a vyrazil, donesl jsem Tomasovi do baru pintový skleničky a začal se proplétat davem pařících a slavících lidí směrem ke kuchyni, odkud je nejlepší výhled na vše, co se děje.

Naneštěstí nebo možná na štěstí jsem se tam vůbec nedostal, protože moje neformální oblečení, které se diametrálně lišilo od oblečení hotelových zaměstnanců, zapříčinilo, že jsem byl stržen skupinkou náctiletých dívek do víru tance. A jak jsem byl již v lehce pozvedlé náladě, nebránil jsem se a pařil s nima jak o život.

Samozřejmě, že jsem žádný report Dawidovi o tom, co se děje nepodal, protože jsem byl naprosto pohlcen tancem. Ale myslím, že když mě tam viděl, tak mi to nemohl mít za zlé, když zpozoroval v jaké společnosti se nacházím.

Večer plynul skvěle, užíval jsem si to, vůbec jsem si nepřipadal jak nějakej přivandrovalec, kterej neumí pořádně řeč, protože s dívčinama jsem si náramně rozumněl, obzvlášť s jednou jménem Rachelle a celkově to byla jízda. Avšak zakončení této párty mělo pro mě málem tragické následky, jelikož při této oslavě se taktéž hojně využívalo karaoke a tak ani Rachelle neváhala vytáhla mě na pódium, vybrala nějakej romantickej duet a chtěla abych pěl s ní. No ostuda to byla náramná, ale zároveň to byla i neskutečná prdel, to byste museli vidět, to nejde popsat. :-)

Hot Rachelle a karaoke večírek

Po tomto zážitku jsem se rozhodl, že oslavu opustím, vyměnil jsem si s Rachelle telefonní číslo a mail, aby mi mohla poslat fotky z oslavy a vrátil se totálně vychechtanej zpět do baru za Nadege a ostatníma pařili jsme do brzkých ranních hodin a pak se vydali směr 3 Ophir Gardens, kde se nachází náš party house.

Jelikož jsem však navyklej na práci přes noc, tak mi dělá potíže spát v noci, tak jsem do rána pařil s Robertem (naprosto skvělej slovenskej týpek). Kolem 9. hodiny vylezla z pokoje Nadege s tím, že zaspala a že je to v prdeli, že nemůže v životě stihnout autobus v 9:45, kterej měla zabookovanej. Tak jsem se zachoval jako největší gentleman, pomohl jí s balením, což byl fakt nátěr, v životě bych nevěřil, co se fakt může vejít do kufru, řekl jsem jí, že jí donesu kufry na nádraží, ať tam valí a řekne řidičovi, ať chvilku počká. No dopadlo to naprosto dokonale a Nadege autobus stihla a tak jsem v jejích očích teď No. 1 a večer mi již volala z Francie a opět mi strašně děkovala, takže pro mě 100 % povedená rozlučková párty.