Základna.net

Slyšte, slyšte..las noticias de catalunya! ojeeee

..přeskočim nepříjemnou pasáž brzkého ranního vstávání a začnu rovnou odjezdem. Na minutu přesně v čas srazu k odjezdu na letiště mi přišla smska. Lucoš, ušák mazanej, mi píše: „Jeď napřed! Mam asi čtvrt hodinky zpoždění!“..po půlhodině čekání se konečně hlavák rozvířil Lucošiným o čtvrt hodky zpožděným krokem. Za jedny z posledních českých kaček jsme nakoupili dva pytle tabáku a startky – krabičku poslední záchrany. Dokutáleli jsme se busem na letiště, nečekaně přišli o vodu, odličovací krémy, sprcháč, šampon, roztok na čočky a jogurty museli sníst na fofr před paní s bílými rukavicemi, připravenými na prohlídku tělesných dutin. Ta se nám naštěstí vyhla, neboť jsme nazapípali a tak jsme si to poprvé v životě s kartičkou „priority Q“ šinuly směr gate 5. Let proběhl v pořádku, na letišti v Gironě jsme hned potkali čecháčka, který si chtěl zkrátit dobu čekání na další letadlo ve městě, tak jsme se ho ujali a vzali ho s sebou. Jeho ségra je doktorandka na ústavu účetnictví a daní PEF MZLU a její přítel se jmenuje Ptáček a myslím, že si ho všichni pamatujeme z finančních trhů. Radek, tak se ten kluk jmenuje, řikal, že kdyby něco, stačí říct a kopne ptáčka na fočusu pod koleno! Pozevlili jsme, udělali pár diapozitivů a parkli na kafčo před rektorátem v historickým centru. Za pár chvil se přihnal Romík! Vyladěnej, límeček na tričku..prostě tak, jak ho známe! Trochu se tam na nás lidi koukali, celou dobu jsme řvali smíchy na celý náměstí (když se potkaj tři soby, tak se radost násobí). Dosrkali jsme cafe con leche a šli do Burákova. Tady padlo pár plecháčů a pozdní oběd. Pak se přihnaly Romíkovy čičmundy, šlo se do obchoďáku,nakoupilo se převážně pivo, taky nějaký pivka a trochu cervezy s brambůrkama na zub. Donesli jsme to dom, jedno tam rychle poslali a mazali jsme na další štaci! Na návštěvu ke slovenkám, protože jsme se domákli, že slovenky maj roztok na čočky, jež nám byl zabaven. Cestou jsme se stavili v už zavřeným obchoďáku, nakoupili kýbl sangrie, vodku a šáňo a zamířili k velkému překvapení lucáka a ročáka na byt, kde jsme v dobách naší působnosti zde už tooolikrááát zakalili! Holky byly zpočátku lehoulince nervózní, nečekali, že přijede vichr z hor a přinese s sebou srnu z Brna! Po tom, co jsem na sebe otočil hned první sklenku sangrie – ne do sebe – na sebe a hlavně na podlahu – se atmosféra uvolnila z už tak volné na ještě volnější. Když jsme dopíjeli druhej hrnec ultra mega vodkovatý sangrošky (Luko, tentokrát bez ovoce;) byly už holky smířený s tím, že se jde pokračovat do music hallu a to i přes to, e ráno letěli do Madridu..slovo dalo slovo a začlo se kontrolně exovat. První, koho to přeslo, jsem byl já, protože už jsem měl tak strašně zalepenou hubu, že jsem musel otevřít šáňo a namíchat si whiskey s colou. Najednou se na stole objevil RON PUJOL a to už bylo jasný znamení k odchodu! Dopilo se, co bylo nalitý, holky na sebe hodili pár hadříků (ne že by před tím ádný neměly:), roča prozíravě otevřel lahev vína na cestu a šlo se. Dostali jsme se jen před barák, kde jsme objednali ultra rychlý taxi..když jsme během půl hodiny třikrát zvedli oponu u paní hlavní taxikářky operačního typu, konečně zabrala, sice se smála, ale jasně bylo rozumět, že do vysílačky vyhrožuje opožděnému taxikáři a apeluje na příjezd! Holky nakonec cukly, proběhlo pár loučících ceremoniálů a u jsme se vezli směr disco! Paráda! Rumy s colou by se do nás vešly asi až do rána, ale naštěstí asi hodku po invazi zavřeli a my se ocitli na ulici. Nepovedlo se nám ukrást paleťák, tak jsme šli dom pěšky. Lucoš s sebou ani jednou neřízla, policie nás nezatkla a všechno ostatní je minulost! Tím bych pro dnešek zkočil, fotky dodáme později! P.S. víte, kolik obyvatel má Madrid? KOTEL!