Základna.net

Tak se tak jednou Ivana zmínila že zas jedou ze školou na vejlet, no a to bych nebyl já abych se nevtěrknul. Ivana je totiž podobně jako já náhradní mamina a chodí do jazykovky do Lewes. No a ta jazykovka jim čas od času pořádá výlety všude možně po UK. A jelikož nikomu nevadí, že jede někdo, kdo zrovna do tý školy nechodí (no posléze poznáš že někomu to možná vadí :-), nechal sem se dobrovolně nahlásit jakožto účastník zájezdu. A to se vyplatí. Takže sem si do deníčku zapsal k datu 10.11. že máme jet do Cambridge.

Vlastně Ivča povídala o více výletech a já měl zato, že teď se jede zrovna do Cambridge. No a jak to probíhalo? Tak ještě než to probíhalo, tak sem vyjímečně v pátek večer zaskakoval v Griffinu v kuchyni. No šichta utekla rychle a já se pomalu těšil do postele abych se na ty túry pořádně vyspal, nicméně shodou náhod byla ten večer v Griffinu Ivana s Míšou, a tak sem dal přednost jejich nabídce poslézejšího odvozu, než abych jel domů z kuchařem a ani si pořádně nestihl vychutnat zasloužené pošichtové pivko.. A pozor pánové, ono se řekne nějaký pivo anglánský, vařit to neumí a točit už vůbec ne.. Ale to by nesměl bejt Griffin, kam asi před třema tejdnama dorazilo několik krabic se sklenicema Pilsner Urquell o objemu Pint a half Pint no a natotata už za barem svítilo na pípě logo nefalšovaný Plzně. Takže pivo je, a toho si važ. A to by nebylo, když sem si hezky plánoval jak poprvý v tejdnu zalehnu před půlnocí, aby se to neprotáhlo.. Jedna Plzeň, ta je hned fuč jen to sikne, ale když je zrovna za barem Martin, čech jak poleno kterej už se tady nějakej ten pátek vyzná, tak není o pití nouze. Jakože hospoda už byla dávno zavřená, takže zůstalo jen pár lidí, vesměs staff – jakože zaměstnanci a ještě pár daších jejich kamošů. No a tak se stalo že k Plzni přibyla vodka zubrovka, jelikož sme začli hrát hru zvanou sedm, a u tý jsou kořalky potřeba. Všichni asi ví o co jde – lidi sedí kolem stolu a počítají od jedný nahoru a každý číslo, který má něco společnýho ze sedmičkou (třeba sedum, čtrnáct, sedumnáct..) se musí vynechat. Co si pamatuju když sme to hráli onehdá doma, myslím že nebyl problém se přehoupnout přes padesátku, ale tady asi počítat moc neumí, takže úspěch byl když někdo vynechal jedenadvacítku. Tak sme si tak počítali, povídali, do toho občas kytárka a hnedle byli tři ráno.. Že sem se teda na ten vejlet vyspal.. Ale co, však to dám, jako dycky, ne? Ráno v osum mě Ivana vyzvedávala po cestě do Lewes, kde sme měli sraz a Zubrovka se jí ještě leskla v očích.. Na místě určení už postával kosmopolitní hlouček, tak sme se přidali a poklidně čekali na našeho výletního průvodce po krajinách anglických – Abbase. Njn, jméno a kamarády si nevybereš.. Kamarády vlastně jo, ale zapoměl sem má bejt to druhý.. To neřeš..

Abbas, the guide

Ale jinak Abbás v pohodě, veselej usměvavej průvodce. Hnedle nás dovedl k autobusu a pobídl nás k nástupu. Tak sme se zařadili mezi hlouček Japonek a obsadili poslední volný dvojsedadlo.. Postupně tak nějak všichni posedali a Abbas začal číst jména. Pak se zeptal koho nepřečetl, načež se přihlásila jedna z Japonek a tak jí Abbas z neměnným úsměvem ve tváři sdělil ať si zase sbalí svoje saky paky a nundžaky a vystoupí, bo je bus plnej a na její místo si musí sednou on. No ani moc neprotestovala. Asi by mě to nepotěšilo kdybych zaplatil předem a nakonec nikam nejel.. No a kdyby ještě věděla že třeba takovej já, kterej do tý školy vůbec nechodí, jí zabírám místo.. To by bylo harakiri. Jenže mě nedělá problémy zůstat tam, kam zrovna úplně nepatřím a Seiko se nenapsala na nástěnku, tak nejela, hotové.. Tak sme konečně vyrazili, Abbas nám rozdal pár vytištěnejch stránek z netu o vejletu. V přesvědčení že naším cílem je Cambridge mi to nedalo, a po chvilce, co sem ve všech papírech četl jen o Canterbury Cathedral a Geoffrey Chaucer a o nějaký známý univerzitě ani zmínky, zeptal sem se nenápadně kam to vlastně jedem. Takže pozor, změna – Canterbury. No změna jen pro mě, ale proč ne, Cambridge je něco jako Mendlovka a tam to znám, takže o nic nepřijdu.. No cesta utekla, sotva sme vyjeli, už sem se vzbudil v Canterbury. Abbás nám dal instrukce a pak sme ho následovali ke katedrále.

to sem nefotil já..

..a tohle už vůbec ne

Tam jsme pobyli nějakej čas než sme si to prolezli. No byli to chlapi šikovní ti zedníci když to onehdá před těma ix stama letama stavěli, docela velkej kostelík, poctivá práce, hodně cementu a žádný plastový nebo sádrokartonový náhražky jak to tady mají ve zvyku..

Ale nejen kostelíkem je Canterbury živo a tak jsme vyrazili do města. No spíš do městečka, je to co by kamenem dohodil a zbytek došel, ale zas to tam maj fakt hezký, jakože starý, ale udržovaný. Pokoupili sme pár rubbish suvenýrů, dali kafe a vyrazili k další atrakci – Canterbury tales. Však mi hned, jak se řeklo Canterbury, naskočil do hlavy Geoffrey Chaucer a jeho povídky (by ze mě měla češtinářka ze střední radost), a právě tady někde se to všechno odehrávalo. My sme vlezli přímo do jakýhosi muzea, kde nám nasadili sluchátka na hlavu, do ruky strčili jakejsi přijímač kterej vypadal jak ze startreku a mohli sme vyrazit. Prošli sme několik místností, v každý byli různý kulisy a do toho vypravěč v kazeťáku vyprávěl povídky od Chaucera. No kdybych pořádně rozuměl, tak to mohlo bejt ještě lepší.. Ale jinak hezká podívaná.. Na závěr jsme prolezli ještě pár obchodů, na vánoce nic nekoupili a jeli domů.. Takže sláva nazdar výletu, už sme tady už sme tu..

jak do rodinného alba, ne?

No a to už je trochu mimo mísu, ale ještě sem si vzpoměl na neděli, kdy jsem neodpočíval, jako každej průměrnej normální obyčejnej čech, ale opět sem trávil čas v Griffinu šmejděním po pokojích a večer krmením myčky nádobí. No a právě večer se mnou byl v kuchyni ještě další K.P. – chápej kitchen porter – prostě dříč, ten poslední v kuchyni.. Normálně bejvá v neděli večer jen jeden, ale byla nějaká akce, tak asi abych toho neměl moc.. No borečkovi bylo šestnáct, rovnátka, dredy do půl zad. Prej že chodí na college a studuje tvorbu pc games. No bylo poznat že si umí akorát tak hrát bo na práci moc nebyl. Zakončil to tím když na závěr šichty měl drhnout podlahu, tak asi po patnácti minutách sledování a občasnejch poznámek jak by to zhruba měl dělat to kuchař nevydržel, vzal mu mop a názorně mu ukázal jak se s ním pracuje, aby to mohl použít až bude třeba tvořit gamesu wash your floor :-) Nesmáli sme se všichni sice nahlas, ale hošík z toho byl asi hodně vydeptanej.. No co, však je mladej, ať se učí..