Základna.net

Přátelé, kamarádi. Dříve než upadnou v zapomění, rozhodl jsem se vylíčit zážitky z akce „Otevírání kolejí“ prostřednictvím blogu. Hned v úvodu musím podotknout, že to byla akce velice podařená, momenty hodnými k zapamatování vysloveně naditá a proto, i přes mou následující snahu, může čtenář během psaní nabývat dojmu, že nejsem schopen udržet myšlenku či naopak, myšlenku opustit. Zároveň se budu snažit, aby byl můj výklad pestrý, souvislý a především stručný. A to proto, že vás znám a vím, že udržet vaši pozornost déle jak 90 vteřin (podobně jako u tříletých dětí) je nadlidský úkol. Přiložím také několik fotografií akčnějšího typu, kteréžto prvákův čip svědomí nedokázal propustit skrz síto hodnocení vhodnosti umístění na základnu do sekce akce.

Začátek akce byl po dohodě svolán na rozumnou osmnáctou hodinu odpolední, v plánu bylo slavnostní otevření koleje přestřihnutím stužky v osm hodin a volná pitka až do příchodu policie či prvního výstřelu. Jak se ukázalo, svolávat akci na šestou odpoledne bylo přijato se značnými rozpaky. Například (nyní už přespolní) honey Císa se přihnal už na třetí s plnou krosnou chlastu, jiní se pro změnu trousili až na hodinu osmou. Díky bezbřehé toleranci pořadatelů (šéfa šéfů šéf ročos a všemocný sokol – koordinátor přelétavého typu) byli ale nakonec se začátkem spokojeni všichni! Já jsem končil cviko před třetí hodinou, s Lukou jsme to vzali přes TESCO pro strýčka příhodu a tak jsme Císu našli o půl páté na Tererově na růžku kterak si objednával čtvrtý pivko. Jedno jsme tam ještě poslali a mazali na kolej, abysme stihli jeden rychlej s odvetou než přijdou lidi (v šest). Jedno pivo na růžku podráždilo chuťový pohárky natolik, že když jsme pak dávali Císův chlast do mrazáku přes vychlazenou lahev ferneta, nemohli jsme než ochutnat. Dali jsme si jen jednoho frťana a hned že ho zase uklidíme. Když v tom přišel Mára! Seznámil jsem tedy svýho bejvalýho s mým novým (jedná se o spolubydlící) a na seznámení nalil dalšího frťánka. V tu chvíli se přihnal sokol, který (jak se později ukázalo) měl na frťany čuch, neboť ačkoli byl pořád někde pryč, když se nalévalo, vždycky se objevil a už strkal ten svůj rypák do sklínky! Přeskočím teď nudnou pasáž, kdy do naší party přibil ještě Jiří (jenom Jiří) a vzhledem k tomu, že bylo půl sedmé, vnucovala se myšlenka, že akce zas tak povedená nebude. A kdy jsme pili další frťany z Císovy meruňky jako parta fotrů, co se týden neviděli. V lahvičce ještě zbývalo za nehet meruňky když KONEČNĚ za kliku zatáhla žena! Kdepak, nebyla to uklizečka vtipálkové! Byla to LUCKA! Těžko si vzpomenout, či tu byla první Lucka od Báry nebo Luka od Prváka (od Zuzky), každopádně ráz akce se v tu ránu změnil! Osazenstvo posilněno četnými kořalkamy s velice malým rozptylem a ideální směrodatnou odchylkou se jalo prsiti a začalo být veselo. Nastala správna hodina, protože během momentu bylo i na tak velkém dvojáku, který máme s Márou k dispozici, plno. Když se pak přiřítila Samova Družina v čele s Třebíčskou rumovou princeznou Lucošem a za nima španělská enkláva, nedalo se už vevnitř téměř hýbat a šlo se otvírat kolej!!! Tak jak bylo v plánu, všichni s napětím sledovaly tento významný akt. Láhev zelený krouživým pohybem vybrala krásnou hostesku, která přestřihla stuhu a kolej byla otevřena! Bylo to, pravda, trochu zkaleno příchodem vrátné, neboť se ukázalo, že pozměněná pravda „nad svícnem je největší tma“ už toliko pravdou není a náš bugr bunkr ve druhém patře přesně nad vrátnicí byl odhalen. Byli jsme ponaučeni o kolejním řádu, bylo nám pohrozeno kontrolou ISICů a následně, po té, co nás už oblil studený pot, nám paní nejlepší vrátná prozradila, že se na koleji nachází studovna, kde se můžeme vydovádět do sytosti! Odhalen nám tak byl vskutku geniální prostor s jednou velkou a jednou malou místností, hajzlíky a umyvadlem jako bonus. Pořadatelsky profesionálně jsme přinutili piče sbalit si saky paky a jít do studovny! To byste nevěřili, jaký je to problém, dostat vysokoškoláky po pár kořalkách o dvě patra níž a to i přes to, že bugr bunkr je přímo naproti schodům! Se Sokolem jsme se zhostili zodpovědnosti a šli na vrátnici, půjčit si od paní vrátné klíče od studovny. Ta se na nás podívala jako na inteligentní mladé, kolejním životem ostřílené chlapce a povídá „vy tady bydlíte první pátek?!“. Pochopili jsme, že studovna je zřejmě volně přístupná, přislíbili pořádek, slušné chování, žádný sex po chodbách a šli kalit! Dole (ve studovně) se strhla parádní pitka, kuřák našel svůj prostor v menší místnůstce, nekuřák ve větší a posléze se to tak promíchalo, že už to bylo každýmu jedno. Proběhlo představení příchozích, na jevo vyšlo, že všichni přítomní jsou volní a ke všemu svolní a podle toho to taky vypadalo! Když si přišel stěžovat první týpek ze suterénu – říkejme jim ode dneška „krtci“ – paní vrátná nás pokárala a nebožáka poslala spát. Druhý krtek – o poznání košilatější a s hrbem, se přiřítil o něco později a rovněž byl vykázán, tentokrát již bez volání paní vrátné. Proběhla velká veselice, kdosi prý přišel do akce a povídá „A je, Ročos má modráky, to za bude akce!“. Sam bruslil na naolejované chodbě, Zuzka strachy aby ji zase něco netlačilo v bříšku, popíjela pro jistotu jen ze svého shakeru (zřejmě má jen necelý litr objemu, takže pohoda) a i ostatní se doufám dobře bavili!Akce byla zakončena nahlášením jmen Ročárek, Mlynár, Bureš, čísla mého pokoje a slibem ranního úklidu. Ráno jsem na dveřích našel milostný vzkaz od uklizečky, která tak prokázala, že to nebyl jen sen a tak jsme s Císou a Zuzkou studovnu doopravdy vycídili aby mohla příště posloužit stejně dobře jako tentokrát! Děkuju všem příchozím za příchod! Byla to supr akce a doufám, že nebude jediná! Na závěr snad jen jedna hláška, kterou mi přišel druhý den povědět Mišo: „..cí boha, tolko žen bolo! Vieš čo, ještě som tu něbol na takovej akci, kde by bolo tolko žen!“ A taky díky tomu máte, holky, i na další akce vstup zdarma!;)