Základna.net

Přelom noci z pondělí na úterý, tzn. krátce po půlnoci. V baru ani živáčka a i zbytek hotelu je zahalen do roušky ticha. Kdo si v tuto chvíli absolutně nevydechne, je pouze páteřní i-netová linka, kterou krutě zaměstnává nejen můj notýsek, který sosá data přes WI-FI jak o život, ale nešetřím i pevné připojení, kde stahuju přes kompl na recepci. Klidná pokojná noc, do níž se ozývá jen tiché chřastění rychle se otáčejících disků, jež se plní daty.

Idylka však netrvá moc dlouho a po pár klidných minutách protne ticho tlumený zvuk zvonícího telefonu. Lehce znechucen se podívám na přístroj a během vteřinky zjišťuji, že je to vnitřní linka a volá nějakej otrapa z pokoje 126. To už mě začíná polejvat studenej pot, protože tuším, že se zase nějakej dobrák vožral a teď v noci má hlad a bude chtít udělat sandwiche.

Nicméně telefon i přes odpor zvedám (co jiného taky mohu dělat a třeba z toho kápne zase nějaký slušný dýško, jako už několikrát), ohlásím se a celej napjatej čekám, co hlas na druhém konci. Na druhém konci se mi ohlásil borec svým jménem (pracovně mu říkejme třeba Votava – znalí pochopí, ostatní mají smůlu) a začal na mě chrlit, že ráno musí brzo vstávat a jet kamsi do nějaký řiti a že nemůže spát z důvodu, že ve vedlejších pokojích je hluk, neřku-li bordel a ať s tím něco udělám.

Samozřejmě jsem ho ujistil, že tam okamžitě půjdu sjednat nápravu, ale v mysli jsem byl hluboce zmaten a bylo to jako by se mi splnila moje nejtemnější noční můra. Já, jeden z velkejch kolejních výtržníků, kteří Arnoštovi, jenž nás prudil na kolejích měrou neskutečnou, nemohli přijít na jméno a nechali ho přežívat jenom díky jeho senilitě, jsem najednou měl kráčet v jeho stopách, což znamená nasírat a prudit bavící se lidi??? No to snad ne!!!

Avšak nebylo jiné východisko!!! Inu zastrčil jsem notýska pod recepční bar místo odpadkového koše a vydal se na místo činu. Již na schodech jsem slyšel značný hluk a čím víc jsem se přibližoval, tím hluk zesiloval (hmmm….. koukám, že tohle byla hluboká myšlenka) a začal jsem rozeznávat jednotlivé zdroje, které onem vyrvál způsobovaly. Jedním z nich byla brutálně nahlas puštěná televize a tím dalším byl křik několika lidí, identifikoval jsem dva mužské a dva dívčí hlasy a začal jsem se děsit, jestli tam fakt není bordel nebo nějakej jinej druh šmajchkabinetu.

Chvilku jsem nervózně přešlapoval za dveřmi a bojoval se svým vnitřním pařanským přesvědčením, který mi říkalo, že přece nebudu taková svině a nebudu ničit někomu zábavu! Ale nakonec jsem přece jen zaťukal a čekal, co se bude dít. Po chvilce mi otevřel oblečený (sice hodně spoře, takže šmajchlkabinet tam snad nebyl) borec zhruba ve věku naší kolejní bandy (tím naším věkem myslím věk fyzický nikoli duševní, protože ten má v našem kolejním vzorku poměrně velké fluktuační pásmo a kdyby to byl borec Ročosovýho duševního a mentálního věku, tak by s velkými obtížemi dosáhl na kliku, v pusině by měl dudlajza, v ruce lahváča a na tričku nápis My Mom Loves Me) a lehce přiopit mi položil typickou otázku WAZZZZZ UP, man!!!

Tak jsem mu řekl, že mně je to celkem u řiti a že bych nejradši pařil s něma, ale bohužel přišla na recepci stížnost, že je tady moc velkej randál a že bych uvítal, kdyby se ztišili! Borec k mému překvapení řekl, že no problem, že ztluměj televizi a pokusej se bejt ticho, no prostě trošku jiná morálka než na kolejích, ani jsem jim nemusel začít vyhrožovat, že zavolám benga, jak to měl a možná stále má ve zvyku Arnošt. Odvětil jsem, že je to cool, načež jsem stihnul ještě omrknout holky, abych zjistil jakej mají opálení anglikánští borci vkus (docela sympatickej vzorek), otočil jsem se a odešel zase v klidu sjíždět peřeje divoké řeky jménem internet.

Až do rána už byl klid, nikdo si už nestěžoval, takže to vypadalo, že se rozjívenci uklidnili a všichni byli v pohodě, což jsem nepochopil, protože správná kolejní akce nikdy nedbala na rádoby vyhrožování. Kolem sedmý hodiny přišla Mrs. P (paní, jež je se svým ex-manželem majitelka hotelu), ptala se, jestli bylo všechno v pořádku, tak jsem jí řekl, že jo, akorát jedna stížnost na hluk, ale jinak pohoda. Na otázku, co jsem dělal s tím hlukem, jsem ji vylíčil, kde to bylo a jak jsem to pořešil, na což ona odpověděla, že je to all-right a byli jsme v pohodě oba.

Během pár minut však přišel na recepci nějakej týpek a začal tam hudrovat, že se nevyspal, protože jeho sousedi až do čtyřech hodin dělali bordel a že volal na recepci a nic se nezměnilo. To už jsem se chtěl začít bránit, že jako o co mu jde, že jsem tam byl a borci to ztišili, ale to už se do toho stihla vložit Mrs. P, která mu řekla, že jsem tam byl a kolikrát, že si stěžoval. On odpověděl, že volal akorát jednou jedný, pak že to na chvilku ustálo a pak zase začalo a to že už nevolal! Na to mu Mrs. P odpověděla, že je to politováníhodné, ale pokud má stížnost nebo chce něco pořešit, že musí zavolat, že jsem na jeho telefonát reagoval (to bylo to chvilkový ztlumení), ale že jsem nemohl tušit, že to začne znova (borec nakonec uznal, ze mel zavolat a byl klid). No, prej jsem to nemohl tušit, že to začne znova :-) , tím bych si zas tak jistej nebyl, protože přesně takhle se to praktikovalo na kolejích. :-)

Takže se opakoval klasickej kolejní případ – Votava byl nasranej a nebylo mu to nic platný a lidi, kteří si chtěj užívat z toho vyšli jako vítězové – a to bez diabolky v hlavě, bez dvojí účasti policejní zásahové jednotky a bez výhružnejch řečí Ing. Votavy Ph.D.