Základna.net

Jedné hezké babolétové neděle jsme se rozhodli udělat si výlet do nedalekého malebného městečka Rovereta. Jde o městečko, kousek od Trenta. Jeho hlavními turistickými lákadly jsou malebné zákoutí centra a hrad, na kterém je k vidění stálá expozice musea První světové války.

V sobotu před odjezdem jsme byli s Pjotem (nebo s spíš s Pietrem, jak se mu tady přezdívá:-) ve městě, malinko se provětrat, vypít si svou dávku vínečka a pojest legendární italskou pizzu. Vše se povedlo na jedničku. No nechtělo se mi ťapkat hodinu pěšky dom, tak sem na noc zakotvil u Pietra. V jeho bytě se hrály tvrdě karty – poker texas hold em – o karty (jakože peníze) a čokoládu. My už se nepřidali, páč hra byla nekonečná. A jenom se domluvilo, že příští den se jede na výlet. Takže jsem byl ve správnou dobu na správným místě a hlavně s plánem na příjemně strávenou neděli.

V neděli ráno (rozuměj jak se všichni probudili – kolem půl jedenácté:-) jsme se vydali na vlakové nádraží. Tam nám ale s politováním zdělili, že zrovna dneska je strike – stávka. Doporučili nám buď bus nebo jít domů. No bus skýtal o poznání lepší zábavu. Takže se vyjelo. Rovereto se nám představilo malebným náměstíčkem.

Členové výpravy – já za foťákem:-)

Holky se jako pravé japonské turistky začali fotit s každým italským patníkem a my pánové jsme se tím dobře bavili:-)

A jelikož se blížil čas oběda, jali jsme se hledat pizzerii, kde bysme ukojili naše choutky. No při hledání jsme se dost prošli a objevili spoustu malebných scenérií.

Malebné Rovereto

Most přes říčku

No restauračku jsme nakonec našli, ovšem s cenama, za které by se ani Hilton nestyděl. Ale co už, musíme si občas vyhodit z kopítka, žekli jsme si. No ale aspoň kdyby porce za to stály – nazačátku nám donesli nakrájený chleba, který jsme z hladu sťápali. Když ale přinesli Chrisovi (poznáte ho – dokonalá kopie Mr. Beana viz horní obrázek) jeho spešl jídlo – prosciuto s nějakou nátěrkou nahoře, bylo jasný, že jsme mu snědli hlavní složku jeho dobroty. No zkrátka nepřišel, dali jsme mu každý ze svého a to byste ho měli slyšet, jak si pomláskával.

Navštívili jsme teda hrad. V dolním podlaží (něco jako kasematy na Špilasu) byly vystavený těžká dělostřelecká artilerie.

Jeden z mnoha projektilů v muzeu první světové války

Holky se vyřádili s focením víc než někteří pánové na autosalónu:-) No a pak nás čekaly sály nahoře na hradě. Přehlédnout jsme nemohli čestnou výstavku českých legionářů. Takyže jsme všem s notnou dávkou hrdosti referovali, co a jak tehdá bylo.

Vzpomínka na československé legionáře

Výhled na palebných pozicíh hradu byl luxusní a ničím nenahraditelný. Stále si nemůžu zvyknout (v dobrým slova smyslu) na všudypřítomné masivy hor.

Nádherná scenérie při pohledu z cimbuří hradu

S dobrým pocitem z krásně strávené neděle jsme se dopravili do svých domovů.