Základna.net

Přátelé, kamarádi. Cukrberg z Prváčka nebude, ale můžem jeho/náš projekt podržet! Ať fejsbůk čuchá, kde základna chcala! ;) A pro začátek bych se v roce 2012 vydal cestou aktualizace!

Úspěšné vkročení do nového roku 2011 přejí Prvákovic!

PF2011 přejí VASILOVI!

A je to tu.. 4.září se to stane!

Svatební oznámení – Lucie Kavalcová a Ondřej Vasil

Jak jsme byli navtívit Ročosovu nemocnou nohu…

Pomsta je sladká :-D

Tento song vyžene každý splín…

Luka a Prvák přejí všem přátelům vydařený rok 2010!

PF2010

Pokud máte cestu na letošní Sport Life veletrh, rozhodně najeďte na server iVelo.cz kde nabízí zdarma vstupenku na kola, lodě a karavany: http://www.ive­lo.cz/…-sport-life/

Stačí postupovat podle návodu a bude vám zaslán bezplatný voucher.

Děkujeme :-)

Lidi se fakt dokáží vyřádit, pokud de o dlabání děr do oranžových tykví. U nás tenhle svátek není třikrát rozšířený, ale i tak mrkněte na obrázky… doufám, že pobaví, alespoň tak jako mě.

Informatická tykev #1

Tuze zajímavě mě inspirovali rozlobení muzi v sobotu po ránu. Zaujal mě kousek nevídaný, neslýchaný, že si na tomdle týpkovi začínám ujíždět. Asi si koup… stáhnu jeho desku:-)

Tohle je jenom začátek…

Cestou do práce chodím kolem zajímavých billboardů. No hned bych mojemu traboškovi nechal udělat pomyšlení. :-)

Ruční mytí aut

Vážení přátelé, kamarádi – již dlouho jsem zde na základně nezaznamenal žádný nový článek, ba ani nové fotky – tak jsem si řekl, že Vás obdaruji svými novými zážitky…

Welcome to ZOO

To je jako když hraju s Ročosem ;-) Kdo je na které straně si dosaďte sami :-D

Jaj, jak já mám rád presíčko a ještě více latéčko. O to těžcejc se mi píše tenhle příspěvek. Pokud jste na tom podobně, ale nemáte si inkriminovaný kávový nápoj na čem připravit, čtětě dále.

He brouzdáním po netu sem dneska natrefil na tři videa, s kterýma se s váma musím podělit.

Když nemůžete usnout, pusťte si před spaním nějakou pohádku. Co třeba Červenou Karkulku? Jako přidanou hodnotu se dozvíte o aerodynamických vlastnostech vozu VW, zjistite nutriční hodnoty babičky a mnoho dalšího…

Právě jsem koukal na youtube, kde jsem umístil „ono“ video s prdelovým sjezdem a zjistil jsem, že už na něj kouklo 33 osob, což je řečí čísel 2× více než nás bylo na horách….

Zkuste si najet na následující link a zazoomujte si na kočku v červeném ve 125 řadě vlevo. Kam se hrabe můj 3 megový foťáček… :-)

http://gigapan­.org/…llscreen­.php?…

Zrovna sem viděl krásné video o konspirační teorii spojené s Facebookem… Mrkněte na to, velice zajímavé je konečné schéma kde CIA je na pomyslné střeše zájmů.

Tentokrát přidávám fotky z jednoho skromného výletu za krásami Nizozemí, který proběhl od 14. do 17. listopadu 2008. Ušetřím Vás tentokrát rádoby vtipných komentářů a přidávám pouze fotografie:

Šťastný nový rok..

Mojí příjemnou povinností bylo po objevení tohoto článku ho sem přilepit. Filda by to zvládl určitě sám, ale má důležitější záležitosti na starost:-),takze to za něj milerád udělám:-)

Základna se vydala 29. září až 1. října 2008 do Mnichova na OktoberFest. Jak to vypadalo si prohlédněte na videu. Prosím o názory do komentářů, děkuji.

Pratele, kamaradi, aby tu nebylo tak veselo. Kdo z vas se zucastnil a venoval chudakovi Kenovi nejaky chechtaky???

Kterak Sokol vítá do klubu nové členy…a už zbývá jen pár opozdilců a Základna bude kompletně otitulovaná ;-)!!

Tzn. propagace základny v arabském světě! Nezbývá než říct, že základna neudělala ani v tomto případě ostudu a v Istambulu se chovala zase jako doma:-) Dokonce i domluvila vítězství na EURU2008, což znamená Ročosoj, padej do Tipáče, je to tutovka… konečně něco vyhraješ:-)

Jak uz se pomalu stává tradicí, počátkem května přichází na naše emailové schránky pozvánka od kamaráda z nejbližších. Hola hola, slavim narozeniny, bude to veliký, dojed! Tomuto pozvání se nedá odolat a vždy se sleze účast, přiníž Hroznatínští místní, tedy necelá stovka obyvatel, lomí rukama…...

Všechno musí pryč…absolutní výprodej…rušíme pobočku… Kdo ma někdo zájem, ten se mrkne - takový pěkný stůl, kopírka, židlička…všechno minimálně užité…

Aneb jak to mají v Japonsku dokonce za bílého dne…

Je to venku. Příčina prohry se švédem je jasná..

Milý deníčku, protože stále zeješ prázdnotou, rozhodl jsem přihodit jednu (foto) příhodu z jednoho pekelně povedeného víkendu. Ale pěkně postupně – Začalo to…

Pan Ročos slavil padinu, čárka držel hladinu! Ulovené prase smažíc, sudy vypil fakt se snažíc! Harmonika hrála k tomu, píseň vznikla kdo ví komu..;)

Jedu takhle večer stezkou, dát koňům k řece pít. A v tom potkám….. no tak to teda nebylo, ale trocha podobenství by se našla… :)

Pratele, kamaradi, uzijte si poslednich 9 dni poklidneho zivota, protoze po Velikonocich Vas budu neustale oblazovat svoji pritomnosti, coz znamena, ze v Bozkove budou najimat nove delnasy. :-)

Ac nerad, musim trosku fusovat do remesla Rocosovi, jakozto nejvetsimu statistikovi na Zakladne a v prilehlem okoli. Sorry Roci, ale tuhle statistiku bys nesestavil, protoze o tom bohuzel nic nevic. :-)

Jelikoz Ing. PePa (rozumej Ing. Pavlikova) stale marne bojuje s IT technologiemi a neni schopna pridat report z Rohacu, nezbyva mi nic jineho, nez se tohoto nelehkeho ukolu zhostit osobne.

Nevim, zda jste taktez byli pri konzumaci nejake bagetky vzdy vystaveni povidani navratilcu ze statu o tom, jak vynikajici maji v USA bagety ze Subwaye??? Historky byly vzdy o tom, jak skvely pouzivaj v Subwayi pecivo, ze si muzete vybrat oblohu dle sve chuti, tzn. cerstvou zeleninu, maso, syry, salamy, atd.

Ze je Anglie ostrov nebezbecny, nerku-li temer divossky, jsem poznal uz v obdobi Vanocnim, kdy jsem byl sproste oloupen a nasledne sexualne obtezovan. Dalsim jevem, ktery me v tomto utvrdil, byly dve brutus vrazdy, ktere se tu staly pred par dny kousek od myho bejvaku.

Čtyři dny v Římě, dva v Neapoli a jeden ve Florencii. Památky, nákupy, diskotéky, hromady pasty a těstovin, ale hlavně desítky kilometrů nachozených kvůli shlédnutí tísíc let starých rozpadlých ruin, no není tohle ironie?:-)

Dneska jsem našel ve schránce psaníčko..

Nemuzu si pomoct, ale tohle sem proste musim hodit. Radost z toho ma urcite Roci, jehoz milovana Barca je diky tomuto naprosto nepochopitelnymu zkratu jen dva bodiky za souperem z Realu. No a co se vlastne stalo? Jednoduchy vysvetleni, Real dal gol z offsidu a slavil a co se stalo potom, uvidite na nasledujicim videu. :-)

O Americanech se vseobecne tvrdi, ze jsou uplne blbi a sebestredni a nevi, kde jaka zeme nebo znamy misto lezi. Ja uz ted s cistym svedomim muzu rict to stejny i o Anglicanech.

Stalo se, že přijela Sonička na kontrolu, teda na dovolenou, tak si dovolím prásknout co a jak a kde a tak.

Malinko jsem se brouzdal webem, a co jsem neobjevil – virtuální průchod americkými městy. A musím říct, že je to fakt zábava.

San Francisco

Pote, co z domu, kde prebyvam, temer vsichni zmizeli, jsem se malem ukousal nudou. Nastesti jednoho normalniho vecera prisel na navstevu Robert a jak jsem byl celej rozradostnenej, vytahl jsem lahev archivniho Bozkova, coz byl pocatek apokalypsy.

Tak pratele, snad po nekolika marnych pokusech, se konecne zadari a podari se mi publikovat nejakej clanecek.

Po dlouhé odmlce a poprvé v novém roce zdravím všechny příznivce cideru a Shakespearea. Ne, že bych byl já sám jejich příznivcem, a ne, že by následující řádky byly o nich, domýšlivý člověk však jistě pochopí..

Druhý díl zimních radovánek se přesouvá z Krakonošova do Kroměříže na bagrák…

V klidu si sedím u stolu, čučím z okna do blba, a do očí mi bije už od rána jedna opticko-mrako-sněhová otázka…

Nebudu nijak vyprávět co a jak o vánocích v místě, kde lišky dávají dobrou noc, ale myslím, že by nejednoho člověka zajímalo, kdeže skončila hlavní výhra vánoční základňácké besídky….

Poslední dobou se množí dotazy, jak vypadá lyžovačka v Itálii. Takže odpovídám – je to labůžo. Ale nepíšu tady jenom abych se pochlubil:-), jde mi hlavně o to, že jste všichni zvaní za Prvákem do jeho nového dočasného domova Trenta! O cenách permanentek, sněhových podmínkách, zázemí útulného zadarmového apartmánu a o mnohém dalším se dozvíte dále.

Na vrcholku ledovce

A jalikoz rok 2008 je jiz co by jednolibrovou minci dohodil daleko a jelikoz Novy rok se ma zacinat s usmevem na rtech, pripravil jsem si pro Vas tri kratke vtipne sekvence od Milose Knora z poradu HBO Na stojaka. Prvni z nich nemusim ani predstavovat, jedna se totiz o notoricky znamy Pribeh mnoha P.

No tak k tomuhle nemam slov, to je naprostej mazec. :-) Vim sice, ze uz je temer po Vanocich, ale i tak si to uzijte.

Než se všichni rozprchnou do svých rodných končin rozbalovat dárky, bývá slušností se na rozloučenou pozdravit a popřát všeho dobrého do časů svátečních i všedních. I stalo se. I když – jiný kraj, jiný mrav..

Základno, věz, že jsem si odepřel trávení vzácného času nicnedělání, abych mohl místo slibotechny z munichu přiblížit co a jak a kde a s kým a tak se stalo 7th of December roku 2007. Ale času fakt není nazbyt, takže asi takhle..
PS: Jo Vystrc, neboj – s tou slibotechnou sem to tak nemyslel, viš jak, každej je nějak byzy.. Ale nakrklo tě to, viď? :-)

Nastal čas, abych konečně odhalil, jak to ve skutečnosti je s mým pracovním nasazením ve Spojeným království. Myslím, že slovy se to nedá dostatečně výstižně popsat a tak vám snad v utvoření jakési rámcové představy pomohou následující momentky, které při své návštěvě hotelu pořídili Lukáš s Martinou.

jak název napovídá, tato báseň vznikla v situaci, kterou všichni dobře známe. Z názvu je dále patrné, že není vyloučeno pokračování. Na tvorbě se podílel kotel autorů ve složení: Prof.Ing. Tydyk,PhD., Doc.Ing.Ročos,PhD­.,Doc.Ing.Luc­ka,PhD., Ing.Šéfik,PhD. a Ing.Ségra,Phd. Čti pozorně! Mládeži do 11 let zakázáno!

Co říci k Londýnu, asi bych nic převratnýho, co napsal Zdenál nenapsal, protože jsme absolvovali podobnou poznávací túru po břehu Temže jako Zdenál. Nicméně jedna věc mě zaujala a tím byl pohled na Temži, která je fakt hnusná, takhle špinavou řeku jsem dlouho neviděl, tak jsem si musel vyfotit jednu cedulku, kterou tam měli zapíchnutou v řece.

Hlavní je, že se snažej, i když výsledek je žalostnej

Naštěstí brufeny jakž takž zabraly a tak po chutném obědě jsme s Martinou a Lukášem vyrazili na vlakáč, odkut nám jel vlak do Portsmouthu. No na nádru byla docela komedie, protože jsem byl pořád hustě otupelej a ubýtek mozkových buněk byl citelný a tak se s pánem domluvit na lístky do Portsmouthu zabralo trošku času, ale nakonec se to podařilo a dokonce jsme dostali nějakou slevu typu – zaplať dva lístky a třetí máš zdarma, tak to byla pohodka. Sedli jsme do vlaku a už se nemohli dočkat, až tu chloubu Portsmouthu uvidíme.

Pýcha Portsmouthu – Spinnaker Tower – výška 170 m.

Měsíc s měsícem, týden s týdnem a den se dnem se sešly a nastal čas, kdy na ostrov dorazili první očekávání návštěvníci.

No tak tihle návštěvníci to opravdu nebyli, ale návštěva to byla velmi milá a těch pět dní, co jsem s Lukášem a Martinou strávil, bylo opravdu luxusních a zážitků byla spousta, že se to ani všechno zachytit nedá, ale něco sem snad nacpu.

Je to opravdu tak, kdyz dva delaji totez, vetsinou to nikdy neni totez.

Středa 21. listopadu roku páně 2007. Den D, kdy dorazila první a velmi milá návštěva z luhů a hájů českých a moravských. Den a především večer, kterej stojí za zmínku. Ale pěkně po pořádku.

Čekal jsem dlouho, ale dočkal jsem se. Ve středu konečně dorazila návštěva z širých rodných lánů a tak jsem si pět dní, co tu byla náležitě užil. Někdy až moc, ale o tom až v následujících článcích. Takže pěkně od konce. :-)

Nejenom kolejními akcemi živ je student a tak bylo na čase, abysme podnikli nějakou kulturní výpravu a když už, tak do budovy z nejváženějších – Mahenova divadla.

Chemie me na zakladce sice hodne nebavila, ale tohle bych si i nekdy docela zkusil. A hlavne je to dobrej navod, jak si uzit Vanoce na snehu a ledu i kdyz venku bude zhnout slunce.

A jak nekdo poznamel v komentarich, tak by byl docela hucak skocit do bazenu napustenyho touhle srajdou. :-)

No to se musím podělit, ve čtvrtek docela haluz, do superkaraoke baru Just So (jinej tady není) dorazily nový tváře. Kdo by to byl řekl, že další bledé české tváře, ba dokonce nefalšovaný moravačky. Z jednou z nich – blondýnou Pavlínou sem se dal do řeči, probíhala klasická konverzace jak se máš, co děláš, kde bydlíš a tak.. V zápětí přišla další obligátní otázka, avšak zajímavě modifikovaná, a od toho bodu spěla konverzace do onoho haluzového konce. Cituji asi takhle nějak:

Slyšte, slyšte..las noticias de catalunya! ojeeee

A je to tady. Nedočkavost pomalu ale jistě dosáhla hranice, při které i ten nejklidnější italský taxikář vytroubí a předjede fáráře jedoucího na ranní mši. Ale poďme rovnou k věci. V sobotu 3.11. jsem byl na fotbale. Ba co dím, na nejlepším fotbale s nejlepší atmosférou jakou sem kdy zažil. Ano, v Miláně. Ano, AC Milan proti FC Torino. NE, nepadl gol, ale o to vůbec nešlo. Požitek ze hry byl prostě grandiózní.

Sestavy: Milano versus Torino

Tak se tak jednou Ivana zmínila že zas jedou ze školou na vejlet, no a to bych nebyl já abych se nevtěrknul. Ivana je totiž podobně jako já náhradní mamina a chodí do jazykovky do Lewes. No a ta jazykovka jim čas od času pořádá výlety všude možně po UK. A jelikož nikomu nevadí, že jede někdo, kdo zrovna do tý školy nechodí (no posléze poznáš že někomu to možná vadí :-), nechal sem se dobrovolně nahlásit jakožto účastník zájezdu. A to se vyplatí. Takže sem si do deníčku zapsal k datu 10.11. že máme jet do Cambridge.

Hvězdné datum 3/11/07!!! Den, který si budu pamatovat nadosmrti!!! Toho dne jsem zjistil, že fotbal není pouhým mýtem, jak je tomu v české kotlině…ovšem hezky po pořádku a bez diakritiky!

Kua co na to rict…no podoba tu je…DNA testy jeste ne…

No tak nevím jak tuto story popíšu, protože je to spíš vícero menších příběhů, které se ten večer odehrály, než jeden pospolitej, ale snad se mi to podaří nějak poslepovat a bude to čitelný a snad i pochopitelný a možná si i uděláte obrázek, co se vlastně dělo a nedělo a co se mohlo stát a nestalo se a co se nemělo stát a stalo se.

Hoja hoj, tak prej už doma sněží.. No tak abyste se nenudili, v rychlosti zas nějaký postřehy z ostrova. No vlastně se asi nudit budete, bo se toho zas tak moc nestalo.. Tak mě teda jednoho zamračenýho dne novej taťka a mamka vzali spolu se všema vlastníma a nevlastníma děckama na ruský kolo mrknout z vejšky na to jejich capital city. No jak píšu, zrovna bylo hnusně, takže ani Wembley nebylo v dohledu, ale co už, něco se přece jen vidět dalo.

Nevím, kolik z Vás už zažilo nějakej ten pracovní teambuilding. Já si to vyzkoušel loni v zimě, bylo to celkem fajn. Ale forma teambuildingu v následujícím klipu je hustá.

Přátele, kamarádi, to jste mě mile překvapili, že byste za mnou třebas i dojeli na ostrov a nenechali mě tu zcela napospas těm anglickejm sráčům.

AKTUALIZOVANO 7.11.07 Uvodem bych se chtel omluvit, ze nepisu s hackama a carkama, ale mam tu v praci docela problem s klavesnici, bo se mi zda, ze ty anglani ty pismenka s hackama a carkama snad vubec neznaji. :-) Ale ted k jadru pudla.

Přicházím s další dávkou emocí. Po pár zkušenostech s Albáncema tady v Trentu můžu prohlásit, že tato parodie na teroristy přináší i jistou dávku pravdy.

Tohle nemá obdoby. Nejspíš se učil od grafika Ročose :-D (viz. Brouk základňák )

Když jsem po návratu z afterparty v tichosti plížil ve čtyři ráno do postele, říkal sem si že čtyři hodinky spánku před šichtou není zrovna nejvíc, obzvlášť když mě tam uvidí podruhý vživotě..

A máme tu víkend. Ranní vstávání mi dobře nedělá, natož o víkendu :-( Nicméně vzpoměl sem si na Marcela a porovnal užitek ze spaní s užitkem očekávané odměny za podřadnou práci a uvědomil si že moje individuální křivka nabídky práce ještě zdaleka nedosahuje bodu ve kterém se zalomí opačným směrem, tudíž efekt substituční stále převažuje nad důchodovým.. – dobře Zdenál, to bych do sebe neřekl.. :-)

Nedávno u mě zazvonila stará sousedka z druhýho a donesla mi středně velký košík hub.

Pátek 19.10 No tak co se teda stalo a nestalo? Tak kromě mých oblíbených domácích činností a zabíjení volného času nicneděláním sme večer vyrazili tradičně do Just So. Sestava obdobná jako vždy plus mínus někdo.

Na Lago di Garda pomalu pronikají první ranní paprsky slunce osvětlující nejzašší zákoutí malebného jezera vyplňujícího údolí skalnatých hor od Rovereta po Veronu. Připravuje se na další nápor lidí, prahnoucích pokořit jeho rozbouřené vlny.

Zdar jak sviňa, tak prej dlouhý maily už nejsou populární.. No to je fakt, taky mě nebaví je číst a hlavně psát, tak teda na již zmiňovaný Sokolův popud přihodím nějakou tu historku z natáčení semhle..

Přátelé, kamarádi. Dříve než upadnou v zapomění, rozhodl jsem se vylíčit zážitky z akce „Otevírání kolejí“ prostřednictvím blogu. Hned v úvodu musím podotknout, že to byla akce velice podařená, momenty hodnými k zapamatování vysloveně naditá a proto, i přes mou následující snahu, může čtenář během psaní nabývat dojmu, že nejsem schopen udržet myšlenku či naopak, myšlenku opustit. Zároveň se budu snažit, aby byl můj výklad pestrý, souvislý a především stručný. A to proto, že vás znám a vím, že udržet vaši pozornost déle jak 90 vteřin (podobně jako u tříletých dětí) je nadlidský úkol. Přiložím také několik fotografií akčnějšího typu, kteréžto prvákův čip svědomí nedokázal propustit skrz síto hodnocení vhodnosti umístění na základnu do sekce akce.

Kdo by neznal rodinku Simpsonových. Jsou střeštění, vtipní, trhlí a žlutí. Být jako Homer? Nemožné? NE!

O víkendu jsem v jednom nejmenovaném nákupním centru potkala kamarádku Simonu. Nejdřív jsem ji sice vůbec nezaregistrovala, ale když moji pozornost upoutala skupina pohádkových bytostí typu krteček, vodník apod., začala mi být princezna nějak povědomá.

Slyště slyšte, neseme Vám radostnou novinu…I letos se plánuje jet na hory do hor a tadyk vám budu psat info a vy mi k tomu budete psát komentáře a hnedkaj bude jasné co a jak a jaký je vývoj…Takžeeee

Starousedlíci na kolejích se rozhodli dopřát trochu zábavy privátistům a vytáhli je na první semestrální akci PEFky na proslulém Famfálu. A jak je vidět, stala se z toho obří meziuniverzitni akce a to se muselo oslavit!

Exkolejni, meziuniverzitní složení…

Přelom noci z pondělí na úterý, tzn. krátce po půlnoci. V baru ani živáčka a i zbytek hotelu je zahalen do roušky ticha. Kdo si v tuto chvíli absolutně nevydechne, je pouze páteřní i-netová linka, kterou krutě zaměstnává nejen můj notýsek, který sosá data přes WI-FI jak o život, ale nešetřím i pevné připojení, kde stahuju přes kompl na recepci. Klidná pokojná noc, do níž se ozývá jen tiché chřastění rychle se otáčejících disků, jež se plní daty.

No tak lidi jsou různí, což je důležité vědět a tolerovat. Ono by taky byla nuda, kdyby všichni třeba měli stejný vkus. Ale na druhé straně jsou lidé, nad kterými se pozastavím i já (a to už je co říct).

Nebyli bysme to odchovanci Základny, kdybysme se zodpovědne neujali ochutnávky místních tekutin. Prvotní důvod byl však zcela fyziologický, protože se rtuť na teploměru pohybovala mnohem výš než v sauně na námi milovaných Roháčích.

Jednou z nejlepších možností, jak strávit překrásnou italskou neděli, je vyjet si za dobrodružstvím za práh města. Pomalu ale jistě se stává tradicí udělat si každý týden malinko větší průzkum krajů italských.

Podzim je jiz v plnem proudu, listi pozvolna opadava ze stromu a vse speje k tomu, ze prijdou sedive dny. Abychom si vsak udrzeli zdraveho ducha a nepodlehli nejake skepsi ci depresi, vyhledal jsem par videoklipku na youtube, ktere Vam urcite naladu vylepsi.

Toto je údajně skutečná odpověď v testu střední úrovně z chemie na univerzitě ve Washingtonu. Odpověď jednoho studenta byla tak „hluboká“, že se profesor rozhodl podělit se o ni s kolegy na internetu. Otázka Extra (Bonus): Je peklo exotermické (uvolňuje teplo) nebo endotermické (absorbuje teplo)? Většina studentů napsala své domněnky na základě Boylova zákona (plyn se ochalzuje, když se roztahuje, a zahřívá se, když je stlačován) nebo nějakou variantu. jeden student ale napsal toto:

Jedné hezké babolétové neděle jsme se rozhodli udělat si výlet do nedalekého malebného městečka Rovereta. Jde o městečko, kousek od Trenta. Jeho hlavními turistickými lákadly jsou malebné zákoutí centra a hrad, na kterém je k vidění stálá expozice musea První světové války.

Ve středu 26. září se konala první akce oficiálního charakteru. To, že byla oficiální, mělo tři velké výhody.

Jelikož se mi v mailu sešlo pár stejných otázek od vícero lidí, rozhodl jsem se je zodpovědět na tomto místě.

Hluboká noc, Frederic spí, no nevím jestli je to to správné slovo, spíš chrápe jak moje babička v době své největší slávy, když v tom se otevřou dveře a do pokoje se vkradou čtyři postavy, jež se hihňají jak patnáctiletý puberťačky, když je osloví, v jejich očích, šarmantní a neodolatelnej zralej muž (asi něco jako já). Tyto postavy jsou značně pod parou a v rukou nesou vždy dva třídecový kelímky naplněné vodou a kradou se opět k Fredericově posteli.

Oslavy narozenin bývají vesměs společenskou akcí, při které se udá spousta zajímavých věcí. Nejinak tomu bylo na oslavě čtyřicátých narozenin nějakýho týpka, který se své narozeniny rozhodl oslavit v našem hotelu. Oslava to byla asi hezká, spousta jídla, spousta pití. V jednu v noci zavřel bar a oficiálně oslava skončila, nicméně neoficiálně pokračovala v druhém baru, kde Peter servíroval piva z night-porters baru, kde stojí třetinka piva 3 libry.

Čtyři hodiny ráno, tma, ticho, naprostý klid. Absolutní pohoda a surfařská volnost v práci. Najednou se však za dveřmi hotelu objeví klátící se postava, jdu odemknout dveře, pustím značně znaveného hosta do hotelu, zamknu a jdu si zase v klidu dělat svůj byznys ke kompu, když se ke mně postava nakloní a začne něco žblechtat. Moc jsem mu nerozuměl, protože artikuloval jako Gudas, když slavil první gól svýho bráchy (kdo nezná nepochopí – každopádně dobře brácha), ale jádro jeho dotazu spočívalo v tom, zda-li bych mu prodal nějaký jídlo, na což jsem mu odvětil, že mu můžu udělat akorát tak sendviče, který vypadjí takhle (teda bez toho juicu, mlíka a dortu).

Moje normální lehká hotelová večeře

Dnes to v práci opět vypadalo na noc, kdy chcípne pes, tudíž na zážitky skoupou. Peter opět držel temnou hodinku v baru a lehce poklimbával, tak jsem byl opět odkázán na internet. Avšak při sjíždění nejrůznějších webových stránek čas utíkal celkem rychle a pozvolna se blížilo ráno, když se do hotelu vracel jistý host (vypadal tak na 25 – 30) s přítelkyní (věk neodhadnu, ale byla to opět typická anglická „kráska“), zkontroloval jsem, jestli má panáček klíč od pokoje a jméno, zda je v seznamu hostů a pustil je dovnitř. V poklidu odešli na pokoj a zase se rozprostilo ticho, které však nemělo dlouhého trvání.

Mnozí z Vás určitě ví, že jsem byl přijat do programu ERASMUS, konrétně do Itálie a eště konkrétnějc do Trenta. 25.9.2007 jsem teda vyjel vstříc dobrodružství dosud nepoznanému. Plán byl takový: Vyjet co nejdřív, dorazit tam co nejrychlejc, ubytovat se a případně si zajít na první doušky legendárního italského vína. A jak to dopadlo?

Tak jsem se konečně vypravil na nějakej ten vejlet, a to do Poolu; a nemyslím tím nějakou hospodu s kulečníkem, ale město tady u levobočků. I když nevím, jestli se tomu dá říkat zrovna vejlet, když jedu do sousedního města, které je od Bournemouthu odděleno asi jen administrativně. No ale to je jedno. Každopádně jsem tam nejel jen tak, ale z důvodu, že jsem si potřeboval vyřídit National Insurance Number. Po cestě jsem se pokochal krásným výhledem na pobřeží a moře, ale zároveň jsem trpěl panickou hrůzou.

Dneska byl v práci první incident, kdy jsme museli s Petrem volal sanitku. Ve městě se koná nějaká konference Labour Party, jsou tu i ty největší esa jako Gordon Brown, atd. a u nás v hotelu bydlí spousta lidí, kteří se toho účastní, dokonce i dva členové parlamentu a po večerech totálně kalej!!! No a přijeli nějací týpci taxálem před vstupní dveře a jeden blbec vystupoval a vyvrátil se dozadu a rozmáznul si o dlažbu hlavu, tak jsem je pustil do hotelu, Peter zavolal sanitku, ale panáček byl jak kokot a nechtěl nikam jet a chtěl se s náma prát, no kdyby tam nebyl Peter a neukliňoval mě, tak bych asi týpkovi ublížil, protože se mi vařila krev, a to jsem veskrze mírnej člověk!!! No, ale všechno dopadlo dobře, sanitka si borečka odvezla, za hodinku přijel tágem s parťákem zpátky a šli spinkat! Druhej týpek pak ještě přišel za mnou na recepci a omlouval se mi, že dělal jeho kumpán takovou ostudu, ale že je to tím, že je víceméně abstinent, ale že dneska se musel napít na kamarádovi narozeniny!!! Takhle to dopadá, když chlastá někdo, kdo to neumí!!! No nic serou mě racci, řvou jak pominutí, zrovna, když chci spát, kreténi!!!! No nic, když nemůžu usnout, tak si půjdu vyprat!

Hmmm, tak už se mi podařilo jít do práce lehce mimo smysly, ale bylo to naprosto neúmyslné a náhodné!!! Byla sobota večer, v baráku dole v obýváku se rozjížděla solidní akce, kouřila se voďárna, prostě pohodička a já byl nasranej, že se zase nezúčastním a musím do práce, ale než jsem šel, tak jsem si za něma chvilku přisedl a jelikož Sebastian druhej den ráno odlítal domů, tak jsem si s ním dal dva panáky vodky na seznámení a rozloučení a nemohl jsem odolat pokušení dát si vodárnu, nicméně to jsem ovšem netušil, že je tam smíchán jablečný tabák s travičkou zelenou!!!

Tak už se to trošku rozjíždí a byl jsem svědkem i jednoho povedeného vtípku, a to když přijel na návstěvu Sebastian z Francie a společně se spolubydlícím Markem se zhulákali a v 5 ráno naběhli do mýho pokoje, kterej sdílím ještě s jedním Francouzem Fredericem a vylili na něj kýbl studený vody!!! Já jsem se mu nechtěl smát, když jsem ho viděl stát v tom pokoji jak zmoklou slepici, tak jsem se kousal do rtu, abych to vydržel, málem jsem si vážně ublížil a v tom se otevřeli dveře znova a dalších 10 litrů vody nemilosrdně poslalo moje odhodlání do pekel a začal jsem se řezat jak malej Jarda, slzy tekly proudem, křeče od smíchu v bříšku se nedaly vydržet! To byl těžkej nářez, ten borec vůbec nechápal co se stalo a asi tak půlhodiny nebyl schopen ze sebe vypravit nějaký smysluplný anglický slovo!!! No prostě nátěr, ale to byste museli vidět!!!

Dneska jsem šel poprvé do práce, tak jsem byl zvědavej, jaký to bude a jsem naprosto spokojenej. Můj parťák Peter, bývalý voják, dnes již 74 letý stařík je totální pohodář, nikam nespěchá, je naprosto v klidu a v noci mám i čas si v práci užít superrychlýho internetu, a to v době, kdy stejně jako děda Lebeda si Peter chvilku zdřímne a jen místy slyším jak zhluboka hloubá!

No a asi jsem udělal dobře, že jsem odletěl, bo tady je naprosto úžasný počasí. Slunce svítí jak sviň a dokonce i hřeje, tak jsem se rozhodl poznat trošku město a vyrazil jsem na procházku, tak jsem se tak nějak motal a motal a motal a najednou jsem vylezl na útesu, ze kterýho byl naprosto nádhernej výhled na moře a přilehlé pláže, tak jsem to tam zkouknul.

Tož tohle je výhled na moře, který se mi naskytne po cca 5 minutách chůze z domu!

Poté jsem se vrátil domů, pěkně se oblíkl a šel jsem do hotelu, kde mi Peťa Pawlovská domluvil práci a vyrazil jsem. No a nebudu lhát, že jsem měl strach, jestli jim budu vůbec rozumět, ale byl jsem překvapenej, jak pěkně čistě na mě mluvili a jak mě přijali. Holt Peťo, udělals tam hodně dobrej dojem, tak snad to nepokálím!

Sic se momentálně nacházím jiné části Itálie, rozhodl jsem se napsat pár řádků o tom, jak to vypadalo v Perugii – mém prázdninovém přípravném kempu.

Pohled na Perugii z Palazzo Galenga

Pár dní po návratu z brutálního výletu za poznáváním krás Jižních Čech z hladiny řeky Vltavy nastal den mého odletu na ostrov. A jak to bývá u mě klasikou, když mám jet někam, kde to neznám a budu se seznamovat s holkama a bude probíhat uvítací olíbávání, tak z toho zase nic nebude, protože mi zase vylezl opar!!!

Pratele, kamaradi, tak jsem se rozhodl vyuzit nove sluzby na zakladne a tak se tu pocinaje dneskem budete setkavat sem tam s nejakym clankem o tom, jak se mam, co delam, proc to delam, atd. Obcas to bude nudny a dlouhy, ale pochopte prosim, ze si to bude cist i moje maminka, ktera je cela lacna po novych informacich o svem milovanem synovi. :-)

No proste me snad znate a vite jak to je, nekdy kecam zbytecne dlouho o houne a navic psany projev Vam toho tolik nerekne, jak kdybych Vam to vypravel s mym dramatickým vyrazem a navic na spoustu veci urcite zapomenu, tak mi prosim odpustte!

Vitejte…Uz jsme tu neco psal a pak cosyk zmacknu, obrazofka zablikala a vsechno je v dupe…Toz znova…

Historicky první článek v blogu

Zdravím všechny. Po nějaké době se na Základně objevuje novinka pro vyplnění dlouhých zimních večerů. V blogu se budou objevovat články od Vás pro Vás.

Z důvodu zachování určité úrovně článků je potřeba napsat Prvákovi, tedy mě, abych Vás autorizoval a mohli jsi spravovat svůj Blog. Udělám to mile rád, takže neváhejte a mailněte mi, nebo dejte jinak vědět;-) napiš prvákovi o autorizaci

Po autorizaci se domluvíme, jaký kategorie Blogu by sis přál přidat.

Jde o novinku a bohužel je BLOG šitý horkou jehlou, takže není úplně vše dotáhnutý do dokonalosti, ví se o tom, ale bude se na tom postupně pracovat. Pište mi jakékoli připomínky na zlepšení.

Doufám, že se tu společně zabavíme!