Základna.net

A je to tady. Nedočkavost pomalu ale jistě dosáhla hranice, při které i ten nejklidnější italský taxikář vytroubí a předjede fáráře jedoucího na ranní mši. Ale poďme rovnou k věci. V sobotu 3.11. jsem byl na fotbale. Ba co dím, na nejlepším fotbale s nejlepší atmosférou jakou sem kdy zažil. Ano, v Miláně. Ano, AC Milan proti FC Torino. NE, nepadl gol, ale o to vůbec nešlo. Požitek ze hry byl prostě grandiózní.

Sestavy: Milano versus Torino

A teď už slibované sestavy, statistiky, rozbory a snad i elektronická tužka:-)

V dresu domácích se ukázali (rozestavení 4–3-2–1): V bráně kdo jiný než Nelson De Jesus Silva DIDA. Zahrál dobře, ale nutno říct, že obrana Milánu mu neumožnila pořádně si zachytat. Obranou čtveřici tvořili Cafu, Nesta, Kaladze a Favalli (toho vystřídal Serginho). Trojice záložníků: Pirlo, Ambrosini, Brocchi (posléze Inzaghi). Tvůrci hry byli Kaká a Seedorf (po vynikajícím výkonu ho ke konci zápasu střídal Gourcuff) a na hrotu se pohyboval smolař zápasu Alberto Gilardino.

Byl to jedenáctý zápas sezóny a domácí Milan potřeboval zoufale vyhrát, bo na domácím hřišti překvapivě ještě nevyhrál. Proto naběhli na hráče Torina jako rozuření býci z koridy. Jeden přesný pas střídal druhý a bylo se opravdu na co dívat. Seedorfovy přihrávky měly oči, délku, směr, prostě všechno. Srdce sportovního nadšence plesalo. Gilardino měl hned v prvním dějství dvě milionové šance, ale chybělo štěstíčko.

V druhé půli to bylo o tom samém – tlak, tlak a zase jenom tlak bez proměněných šancí. A že jich bylo – 13(6) tzn. třináct střel mimo bránu, šest přímo do brány. Jasně hovoří taky statistika držení míče 64% ku 36% ve prospěch Milánského klubu.

Lístky jsme nakonec koupili překvapivě přes bankovní terminál za 11 euro. Pohoda. Když jsme se večer ve 20:30 dostavili na stadion (rozuměj: napřed jsme museli nechat holky přes den vynakupovat, aby pak během zápasu neremcaly a nechtěli vysvětlovat pravidla:-) tifosi bouřili a my se přes věže – navaděče dostali na ochozy stadionu San Siro.

Monumentální stadion San Siro, v celé jeho noční kráse

Torre – jedna z věží, která navádí ovce na tribuny

Místa bylo dost a tak sme se uvelebili ve středu tribuny, kde byl výhled vynikající. Mohli jsme obdivovat jedinečné kousky, které v Brně na fotbale opravdu neuvidíte. V přestávce sme udělali pár dokumentárních fotek.

Pjot a Prvák, tentokrát bez úprav ve Photoshopu

Pjot, Míla, Prvačisko, Laura – erasmácký tifosi

Míla, Já, Pjot a v pozadí dvacet dva fotbalistů

Shrnuto a podtrženo. Luxusní zážitek, kterému se ani Pro Evolution Soccer 2008 nevyrovná (tohle píšu s velkou bolestí v palci:-)

No druhý den sme se šli trochu kulturně obohatit. Smůla pro holky byla, že jsme cestou do centra šli kolem hlavní nakupovací třídy Milána, takže byly zase ztracený:-) Každopádně já s Pjotem sme se vydali směr centro storico. První co sme potkali byla La Scala. Zvenku jsme museli konstatovat, že je to jenom obyč barák, no ne?:-)

Pjot, Mila, Tina, Laura, Prvák za foťákem

Prvák – v pozadí jakýsi barák, prý La Scala

Ovšem naši pozornost přitáhla Galerie, která nás učarovala svou monumentálností a taky čokoládovýma bombónama zadarmo, který se tam rozdávaly v rámci reklamní kampaně.

Galleria – Nádhera uprostřed velkoměsta

Piazza Duomo je nejkrásnější částí Milána. V duomu jsme teda nebyli, ale zato jsme okusili místní marketingové praktiky. Jenom jsme dorazili doprostřed náměstí, už nám rádoby podnikatelé vnucovali do ruk semena kukuřice pro holuby. Pjot se nechal nalákat, já udělal pár fotek a už měl Pjot skoro nůž na krku, bo odmítl za pět semínek zaplatit nehorázných 10 Euro. Týpek odešel zamračenej s jedním Eurem v dlani.

Tak tuhle fotku si prostě neodpustím vypustit do světa. Promiň Peťi

No na nás si nepřídou, říkali sme si. Ale to už tu byl černej portorikánec s náramkama štěstí, naděje a lásky. A co myslíte, štěstí, naděje a láska nás teď provází s náramkama na každým kroku:-)