Základna.net

Nedávno u mě zazvonila stará sousedka z druhýho a donesla mi středně velký košík hub.

Posbírala je s manželem někde na chatě u Bílovic a to přesto, že je u nich doma nikdo nejí. Vzhledem k tomu, že jsem na houbách byla naposledy někdy na nižším stupni ZŠ a už vůbec nikdy jsem je nečistila dárek nic moc. Jo a bylo mi doporučeno je zkontrolovat. Mně, která bezpečně pozná maximálně mochomůrku! Každopádně odmítnout jsem nemohla. Tato paní platí za největší pavlačovou drbnu v domě a popudit si ji proti sobě bych neriskovala. Takže jsem s díky přijala koš a za dveřma obrátila oči v sloup. Houby putovaly do rohu a já na gauč před televizi. Asi byla chyba dávat si je do zorného pole, protože po nějaké době už mi svědomí nedalo. Válečná porada s dovolenkujícími rodiči (kteří tomu sice rozumí, ale po telefonu se houba popisuje vážně těžko) vyzněla ve prospěch návštěvy mykologické poradny (rozuměj poradna pro houbaře). Následující den jsem proto sbalila přikrytý koš a vyrazila směr Zelňák. Postarší, šedovlasý pán byl velice příjemný a tak, když mi oznámil, že nejsou nevýdělečná organizace dobrovolných nadšenců a že budu platit za jednu určenou houbu 7 korun, jen jsem zaskřípala zubama, ale už mi bylo blbý zdrhnout. Pak už jsem jen slyšela „Prašivka, červivá, nejedlá, to už bych nedoporučoval konzumovat, Hřib Satan, Prašivka, krásná Bedla – ale bohužel už taky zkažená“ atd., atd….Celková bilance: 4 Holubinky, jedna Bedla a jeden Hřib Pravák. Peněžní bilance 259 Kč, po slevě na 5 Kč/ks (pán se slitoval) 185 Kč, tedy 30 Kč a 85 haléřů za jednu houbu. Využitelnost koše – 16 %, moje naštvanost 101 %. To jedno procento navíc je za to, že jsem se pak s košíkem tahala zpět domů. Původní nápad byl rozšlapat na místě včetně obsahu. Cestou jsem se stavila ve slevněnce a koupila sousedce jako poděkování Studentskou pečeť s prošlým minimálním datem trvanlivosti. Ať si taky užije.