Základna.net

Milý deníčku, protože stále zeješ prázdnotou, rozhodl jsem přihodit jednu (foto) příhodu z jednoho pekelně povedeného víkendu. Ale pěkně postupně – Začalo to…

…jednoho pěkného čtvrtečního rána (tuším že byl státní svátek – nějaké osvobození či co) a skupinka mladých, odvážných dobrodruhů (výborně vybavených do nehostinných krajů) vyrazila směr Itálie. Že jsme nejeli nalehko, dokumentuje následující foto:

materiál na cestu

V autě nebylo přílišného prostoru, ale kdo mohl tušit, že ta lednice zabere takového místa. Každopadně se sešla – pivo jsme otevřeli hned na prvním, max. na druhém kilometru:

skupinová i s lednicí jako dominantou

Cesta sama o sobě byla dobrá – nebýt toho, že jsme všechny zajižďky absolvovali hned v první části trasy a to mělo za následek, že do Vídně jsme dojeli asi po 3 hodinách… Poté se navigátor obeznámil s ovládáním onoho velmi důležitého přístroje a mohli jsme vyrazit dále na Jih: Salzburg, Insbruck, Trento). Příjezd byl dle neočekávání po pěkných 10 hodinách a pan pjot nás uvítal výbornou taliánskou večeří:

last supper

Večeři jsme přežili bez úhony a druhý den mohli vyrazit do města Romea a Julie – Verony. Samozřejmě jsme vzali s sebou i domorodce…

skupinová i s pjotem jako dominantou

Verona je krásné staré město, jen ta navigace nás zase povozila. Do centra jsme se ale nakonec úspěšně dostali a jako první naštívili tamější koloseum:

výš, jen výš….

Výšlap nahoru nás trochu zmohl, a tak následovalo obligátní tssss.. tssss… a relax:

Hledá se DUCE

Výhled byl famozní, ale Nera ani Duceho jsme nepotkali a tak se vydali dál. Po ceste za lepším výhledem jsme se zastavili u onoho balkónu, kde se prý sčuchli Romeo a Julie (vůbec nechápu, ať se dívám jak chci, vidím tam dvě japonské manga:-):

2× Julie

Turistů zde bylo jak nas.aných a tak jsme se vydali podél řeky ke skále, kde byl luxusní výhled na město:

To be or not to be – thats not question – Ich sage: Wo ist DUCE!!??

Slovo dalo slovo, proběhly zde také velmi vtipné momenty, zvláště po tom, co se Jiří rozhodl, že najde onoho jediného a nefalšovaného italského Duceho…

Garazzo povida jistě velmi ftipnou historku, ale přitom vůbec netuší, kde je DUCE!!!

… a protože se hrdina neobjevil, vydali jsme se cestou dolů na párek – teda pizzu – jak jinak…

Druhý den následoval výlet do Benátek. Špína, holubi, milion turistů a Duce nikde. Nenechali jsme se ale rozhodit a vyrazli na čumendu. Asi po hodině a pul trousením se ukrutně úzkými uličkami jsme dorazili do cíle – náměstí San Marco:

Piazza San Marco

…a opět turisti a zdravotně nezávadní holubi:

zasraní holubi…

Místním fenoménem byli bezesporu také zdejší taxikáři – ať už vládli menší či větší lodi, vždy se u toho tvářili velmi důležitě – no posuďte sami:

Taxi, taxi….

Každopádně nás tyto výjevy velmi unavily a tudíž následovala menší pivní přestávka na nějakém bezejmeném náměstíčku, kde pobíhali velmi opálení pouliční prodejci jak jinak než originálních tašek GUCCI, VERSACE atd. atd.

Soukromý piknik

Cestou zpět jsem pak vyfotil nějaké momenty aby nebylo pochyb, že jsme tam opravdu byli a poté se vydali zpět na vlakáč:

klasika – jako že jsme tam fakt byli…

a ještě jeden bigboard:

sladkej…

Výlet byl velmi poučný a tak po návratu z Benátek jsme dopili poslední piva, koupené víno, zúčastnili se dalšího velmi vyvedeného večirku a druhy den se vypařili – dobrého stačí málo. Cesta domu byla už krapet o něčem jiném – navigátor se definitivně skamarádil s onou pomůckou a po 9 hodinách (a nesčetných přestávkách) jsme dorazili do brňovic. Tak a to je všeckoj. Good night and good luck – Čusbus.

PS:Jo a DUCEho jsme nakonec našli – Benito byl po celou dobu s námi – měli jsme ho pořad takříkajíc pod nosem:

DUCE nalezen