Základna.net

Čtyři dny v Římě, dva v Neapoli a jeden ve Florencii. Památky, nákupy, diskotéky, hromady pasty a těstovin, ale hlavně desítky kilometrů nachozených kvůli shlédnutí tísíc let starých rozpadlých ruin, no není tohle ironie?:-)

Po skončení zkouškového jsem byl podbídnut k výletu po Itálii spolu se čtveřicí Poláků – Aša, Aša due, Mihaul a Marcella. Tihle měli v plánu jet autem přes Florencii, Řím, Neapol, Palermo – odtud letadlem do Milána, a když už budem tam, že objedem Ligurii, Janov, Monako a už si ani nevzpomínám co ještě. Bo každý chtěl vidět to svoje, co si doma naplánoval. Při prvním seznámení s plánem jsem se lehce uchechtl, bo sem myslel, že to je fór. No nebyl. Holky měli snovou vidinu vypůjčení auta. OK, řekl jsem, ale nepočítejte, že budete mít vzadu v malinkém Cliu pohodlí. Ony, že to nevadí. OK, řekl jsem podruhé, ale nepočítejte, že budu řídit celou cestu. Ony, že to vůbec, že budu řídit jenom ve městě, na dálnici to odřídí ony (no vzhledem k tomu, že sme se domluvili na jízdě mimo dálnice, celkem irelevantni argument). OK, řekl jsem potřetí, ale počítejte s tím, že v Římě a v Neapoli jezdí jak prasata, že je to padesát na padesát, že utržíme šrám na autě. OK, řekly ony polky. OK, řekl jsem naposled, máte co jste chtěly.

Po racionálním projítí všech eventualit jsme itinerář docela seškrtali a zbyl z toho onen avizovaný Řím, Neapol a následně Florencie.

Plán byl dojednán, zajednali jsme hostely v Římě a Neapoli. Ve Florencii jsme měli domluvené nocování u erasmáckých kamarádek Portugalek. A auto, že zajednáme druhý den. A to byla chyba, bo se muselo zajednat 24 hodin předem, navíc neměli nejlevnější Clio, takže se přehodnocoval plán, a Prvákův hlas byl konečně vyslišen – jelo se vlakem. Prvák jásal radostí, protože věděl, že ve vlaku se dá dobře jak spát, tak i popíjet a veselit se v míře nejvyšší!

A tak se v sobotu v nočních hodinách vypravila pětice slovanů za dobrodružstvím dosud nepoznaným.

ŘÍM

Vlak nás dopravil na centrální nádraží Termini. Hostel byl velmi blizoučko. Takže jsme si tam nahodili věci, moc se nezdržovali a vyrazili do města. Samozřejmě prvně na Colosseum , to dá rozum. No moc nádherný bylo, jenom ty fronty na vstup konce neměly (nechtěl bych tam být v sezóně).

Tak jsme si vstup nechali na jiný den a přešli o pár turistických kroků dál k Foru Romanu . Ten byl v antickém Římě alfou a omegou včeho dění, teď byl už je centrem turistického dění.

Odtud do centra. Některým členům se centrum zalíbilo velice hlavně díky Zaře, Benetonu či Guccimu. Čekání na opozdilkyni jsme vyplnili pohledem na Sloup Marka Aurelia – který nádherně zobrazuje historii Markomanských válek. Nicméně na nákupy nebyl moc čas, a tak jsme Marcelu popoháněli jak se dalo. Vyplatilo se. Stihli jsme toho docela dost: Pantheon – barák s ďůrou ve střeše. Velice zajímavé, hlavně za deště bych to chtěl zastihnout. Prý je uprostřed soustava odvodňovacích kanálků, věřím jim, ale.. Piazza Navona se třemi nádhernými fontánami.

Když jsme se přikodrcali vyčerpaní domů, přivítal nás nový vrátný na hostelové recepci. Vyklubal se z něho polák jak poleno, takže holky začaly úřadovat a házely očka, a ukecali ho na pozdnější dobu servírování snídaně, což se ukázalo, jako velká výhoda, po všechny čtyři rána:-)

Pomni, abys den sváteční světil. Rozhodli jsme se i my světit neděli. A co může být víc, než pomodlit se s Papežem . I vydali jsme se do Vatikánu . Evidentně jsme nebyli sami, kdo znal čtvrté přikázání a tak se na piazza San Pietro sešel docela slušný hlouček:-) Pokochali jsme se stejnojmenou katedrálou . No nádhera, co vám budu povídat. Jenom to pivo tu chutná trochu jinak. Jestli to ředí svěcenou nebo co, nevím, každopádně s pizzou a obsluhou postarší mamá, mě to stálo přes patnáct euro, tak mě to malinko rozhodilo, ale shit happens(bohužel i ve Vatikánu).

Domů jsme to střihli kolem pevnosti San Angelo , vydrápali se na Španělské schody a šli se mrknout na západ slunce z punto di vista u Villa Borghese.

Třetím dnem bylo pondělí, a to se kolem Kolosea netočí tolik turistů, takže jsme toho chytře využili a nakoukli tam. Ne tak ovšem sluníčko, ale monumentálnost vynikne tak jak tak.

V ceně lístku je i návštěva Palatina – jednoho z vršků Říma. K naší smůle však, jsme přišli příliš pozdě. Zejména hlavně díky již avizovanému pozdnímu vstávání. S Ašou due jsme ostatní zelenáče přemluvili k procházce po nočním Římu. Navštívili jsme legendární kavárnu Tazza D'oro se zmrzlou legendární kávou Granita.

Déšť. Snídaně a briefing na poslední čtvrtý den byl ve znamení Marcelliny nadšené plamenné řeči, jak je super, že prší, že se pude po sklepech (rozuměj, tahle polka neměla na mysli stinný suterén, alébrž chtěla prolézat obchody renomovaných značek). K její smůle deštík po snídani kolem půl dvanácté ustal a šlo se na pahorek Palatinum. Tentokrát jsme slavili úspěch a viděli opět další sadu ruin. (Normálně asi rozjedu bussiness u nás v Česku a budu posílat turisty na české cigánské ruiny.)

Kapky už ani nebylo cítit, nicméně průvodce říkal jasně – v případě deště neváhejte navštívit kavárnu Cafe Greco , kde popíjeli svoje macchiatto takový velikáni jako Goethe, Mickiewitz.. naneštěstí to byl průvodce polský, takže následoval výčet dalších dvaceti veeeelice významných polských velikánů. A moje recenze? Atmoška perfektní, číšník ve fraku, kafe kvalitní a ceny samozřejmě poplatné téhle italské stylovce.

Prvni kontakt s Koloseem

Komerce už dorazila i do řad S.P.O.R.

Celá výprava – Marcella, Asia, Asia due, Michal a JÁ

Před nočním Koloseem je radost se fotit.

Potulným prodavačům se neschováte ani v parku

Jak nám ji vnutil, tak se role obrátila

Dopadlo to tak, že sme se měli aspoň s čím fotit

Koloseum – vskutku majestátní

No moh to bejt fajn staďák

Legendární caffe – spíš zmrzka než kafe

Fontana di Trevi – fakt hukot

Tak takhle dobře sem Papeže fakt neviděl

Byl spíš jako malý flek v okně.

To mi ovšem nezabránilo v tom, abych se s ním vyfotil.

Mazaný obrázek – a to doslova – musel mít prsty jak medvěd

Cloister – já vždycky věděl, že existuješ. Škoda, že jsem spálil svou posvátnou čapku…

Forum Romanum, kdysi centrum vzdělanosti, teď centrum trosek

Vatikánské centrální náměstí – no myslím, že i jediné

NEAPOL

Jediné čeho jsme se obávali, byly ve zprávách obemílané nepokoje. No přivítalo nás relativně upravené město, typického italského charakteru s lidmi vždy ochotnými pomoci cizincům s nalezením trasy. Proběhl generální průzkum města v okolí hostelu neodlučně spojený s tipickou neapolskou pizzou. Tohle město mě fakt dostalo svojí italskostí – úzké uličky, prádlo vyvěšenné k odivu všech, staré vystavující se babky na balkonech, řidiči připraveni vás kdykoli smést z cesty. Nádhera.

No a když už jste v neapoli, musíte vidět Pompeje . Teda pokud nejste Marcella (ta preferovala průzkum sklepů:-) Že Pompeje byly v roce 79 pohřbeny Vesuvem a kameny a popel z téhle zkázonosné erupce létaly 2000 metrů vysoko jsem věděl, ale že tahle vesnice je brutálně rozlehlá sem teda netušil. Člověk se dost nachodí, aby viděl to nejlepší z pompejských trosek.

Zrovna vysvětluju, jak to s těma Pompejema vlastně bylo.

Zvoním, zvoním, ale nikdo neotvírá..

Já a moje svatá Lucinka!

Když v Neapoli, tak pizzu. Ok, víno nesmí chybět.

Menší zneuctění trosek.

Mišo, todle fakt není starý hajzlík!

Jedna umělecká.

FLORENCIE

Renesance se na tomhle městě podepsala převelice. Jen co jsme dorazili, jsme se vydali hledat dobré duše, u kterých bysme hlavu složili. Měli jsme domluvené kamarádky erasmačky (musíme si pomáhat;-). Ty nás přijaly s otevřenou náručí – inu portugalci jsou národ společenský. Jenže byl tu háček – ony se rozhodly výletit a už tuto naši noc odjet do Milána. Takže nastal problém – ale co bysme to byli za kluky a holky koumáky, kdybysme nenašli (v noci kolem 12) nocleh v jednom z pár přijatelných noclehů . Eště tu noc proběhla návštěva dvoupatrové diskotéky – no mazeček, ikdyž byla na naše poměry příliš extravagandní (ať už to znamená cokoli;-).

Druhý den jsme se teda pěkně prošlápli. Dostali jsme od holek aspoň itinerář, co rozhodně nesmíme ve Florencii vynechat. A co že to je? Tedy: Duomo – katedrála Santa Maria del fiore (vstup zadara, cáluje se jenom za zvonici – klasika), Galleria dell'accademia (tady pozor! uvnitř je mimojiné Michelangelův David, vstup je za 5 evropských) Galleria degli Uffizi (tu se nejspíš platí, bo obsahuje dost slavné plátna), Piazza della signoria (pro ty, kterým stačí vidět „pouze“ kopije nejslavnějších sousoší, včetně Davida!), Ponte Vecchio , Giardino di Boboli (tak tam už se nám fakt na konci dne nechtělo, navíc vstup 5euro za museum a park – arboretum mám aj v Brně, no ne?).

No můžu vám říct, že zvládnout todle všechno je celkem nadlický výkon. Ale vyplatí se ;-)

Mám nový brýle Gucci – z 18 e sem to ukecal na neuvěřitelných 5!

Blížíme se k nejhezčímu mostu Florencie – bohužel je mimo objektiv

Duomo – chlouba Florencie

Tak to je on – David – kluk jeden dokonalej, prej

Karnevalový průvod. Upozornění – já masku nepotřebuju!

Jako živý – jenom zachrochtnout.

Ponte vecchio – noční pohled

To je ale David!

Píši ti psaní Luci…

Majestátní gesta by mi šly