Základna.net

Pár dní po návratu z brutálního výletu za poznáváním krás Jižních Čech z hladiny řeky Vltavy nastal den mého odletu na ostrov. A jak to bývá u mě klasikou, když mám jet někam, kde to neznám a budu se seznamovat s holkama a bude probíhat uvítací olíbávání, tak z toho zase nic nebude, protože mi zase vylezl opar!!!

Jelikož jsem ještě nikdy neletěl letadlem (někomu to možná přijde nemyslitelné, ale je to tak), tak jsem pln očekávání, jak to vlastně bude probíhat a jestli náhodou nezpůsobím kontaminaci letadla, byl odvezen na letiště. Byl jsem strašně překvapen, kolik lidí se se mnou přišlo rozloučit, protože cesta k letišti jimi byla poseta a policisté museli kyvadlově řídit dopravu. Mé srdce zaplesalo nad tím, jak jsem oblíben. Tento sladký pocit mi vydržel až do chvíle než mi bylo sděleno, že ti lidi tam nejsou kvůli mně, ale že v Brně je letecký den! To mě trošku zchladilo, ale i přesto jsem byl šťasten, páč jsem si říkal, že všichni tihle lidi mě uvidí stoupat s letadlem nad mraky – teda pokud se vůbec odlepíme ze země, bo s mou tehdejší váhou se mohlo stát, že taky budeme jezdit na letišti pořád dokola a ne a ne se odlepit! Ale o tom až později…

Po menším proplétání se mezi rozvášněnými fanoušky letecké přehlídky jsme bez úhony dorazili na parkoviště před letištní budovou, ale najít místo na parkování byl téměř nadlidský úkol, nicméně po kratším kroužení jsme přece jen naši skořápku zdárně upíchly do volného chlívečku a valilo se fofrem do haly na odbavení, jelikož jak je zvykem jsem opět přijel pozdě. :-) V hale jsem samozřejmě zamířil k nejsympatičtější odbavovací slečně, položil jsem krosnu na váhu a zjistil jsem, že jsem naprosto dokonalej balič, jelikož maximální povolená hmotnost zavazadla byla 15 kg a moje krásná, dovolil bych si říci nejkrásnější, krosna vážila přesně 15,0 kg. Při tom, jak mi slečna vypisovala palubní lístek jsem s ní lehce laškoval, naštěstí jsem nepoužil metodu hyena, vyměnili jsme si pár úsměvů, atd. a už jsem si to štrádoval na celnici. Jak už to bývá, tam mě pěkně všechno zrentgenovali, pěkně jsem vytáhl notýsek z tašky, ve který bylo ještě spousta oblečení, které se nevešlo do krosny, takže procedura to byla náročná a už jsem šel k borcovi ke kukani, kterej chtěl můj pas a palubní lístek. Zkontroloval mi pas, vzal si palubní lístek a řekl mi, že mě do tranzitu nepustí, trošku mě polil studenej pot, protože jsem nevěděl, co se jako děje, jestli nejsem nějakej grázl či co, ale chyba byla pouze v tom, že jsem slečnu u odbavení přivedl do takovýho stavu, že mi zapomněla vypsat na palubní lístek jméno. Tak jsem musel jít zpátky k ní, aby mi to tam doplnila a ona z toho byla tak nešťastná, že mi jako omluvu vypsala nějakej žlutej papírek s názvem PRIORITAIRE, což mě mělo opravňovat k přednostnímu vstupu do letadla, tož jsem jí hezky poděkoval a šel jsem znova absolvovat proceduru na celnici. Tam už to proběhlo všechno bez v klidu, akorát mi celňouš řekl, že bych si měl vyměnit fotku v pasu, nevím, co se mu nelíbilo, protože já jsem ve 14 určitě vypadal stejně jako teď.

Jak se později ukázalo, slečna nekecala a s tím lístečkem jsem šel do letadla mezi prvníma, chvilku jsem přemýšlel, kde bude nejlepší místo na sezení, původně jsem chtěl sednout někam do pilotní kabiny hned za pilota, abych viděl, jestli to všechno dělá dobře, ale tam mě bohužel nepustili, tak jsem si sedl k okýnku kousek před křídlo a čekal jsem, než přijdou do letadla ty lůzři bez prioritních palubních lístků. :-) No a pak přišla ta chvíle, pomaloučku jsme začali rolovat na runway, cestou jsem zahlídl z hodně velký blízkosti skoro všechny stroje, který byly na leteckým dnu, no prostě velká paráda!!! No a pak to přišlo, forsáž a už jsme se řítili po runwayi a pak jsme se odlepili, no prostě jízda, všechny mé předchozí obavy byly pryč, protože se mi to líbilo a chtěl bych startovat s letadlem každej den, to je boží. No a pak začala v letadle nuda, nic se nedělo, jen jsem pozoroval ostatní letadla jak nás míjí a pak jsem z toho usnul a vzbudil jsem se, zrovna když jsme přelítali na mořem a začalo to trošku házet, tak aspoň zase byla nějaká zábava! No a přistání byla taky docela nuda, jsem čekal, že to bude akčnější. :-)

No a pak už to téměř všechno šlo jak po drátkách, koupil jsem si lístek na autobus do Bournemouthu, sice jsem musel v Londýně přestoupit, ale měl jsme tam hodinu času, tak jsem se šel projít a aspoň něco máličko jsem zahlídl a pak jsem už valil do Bournemouthu, dojel jsem kolem půlnoci místního času, na autobusáku mě vyzvedla nějaká holčina (no holčina – trošku těžkotonážnice) a dovezla mě do domečku, kde jsem měl bydlet. Už jsem myslel, že je tento náročnej den za mnou, ale opak byl pravdou. Lidi, co tu bydlej šli někam do klubu, tak abych se seznámil, šel jsem s nima. Měl jsem žízeň jak horník, kterej byl tři týdny v závalu, protože jsem nějak nezvládl se napít od doby, kdy jsem na letišti prošel celnicí a tak jsme přišli do kluby, křoupl jsem do sebe 3 piva s takovou rychlostí, že všichni zůstali čučet s otevřenou hubou a za chvilku bylo veselo, prostě kolejní trénink je kolejní trénink a tomu se bude něco těžko vyrovnávat!!! Nicméně žádnou vostudu jsem neudělal a domů jsem došel naprosto bez nějakých excesů!!! :-) No rozjezd každopádně slušnej, uvidíme, co bude dál!!!

Dobrou noc!!!